Punding 2024

Punding se uskutečnil 7. září. Bylo opravdu horko - poslední horké dny letošního léta. Sešli jsme se na zámku v Týnci u Klatov.

Je už čtyři měsíce přístupný. Manželé Pelánek Lazarowitz a Jirmusová Lazarowitz ho koupili v roce 1999, opravili ho a stále opravují.

Dovnitř umístili obrovskou sbírku umění Josefa Váchala a nechali stropy vyzdobit od současných umělců. Jeden ze stropů je pojednán tak, aby připomínal kapli sv. Jana Nepomuckého, která stojí zřícená nedaleko Týnce.

Část pokojů je ve stavu hotelovém, jako byla za vlastníka Polívky ve 30. letech 20. stol. V roce 2021, když jsme šli kolem, vypadal zámek pořád jako ruina. Výsledek skvost. Provázela nás paní majitelka. Stav v roce 2021:

Na vstupném nejvíc ušetřil Botas, kterému jsme kromě jeho tří dětí nechali připsat Maňasovic Tondu, a on získal zvýhodněnou rodinnou vstupenku (pro neúplné rodiny) za 270,- Kč pro všechny. Dospělý bezdětný platí 250,-. Jana B. odjela do Plzně pro Kačku, Jirku, Vašíka a Adama. Ma a Tonda se vydali někam sami. 

My ostatní jsme se odebrali napřed na hřbitov v Týnci kvůli pamětní desce Haise Týneckého, hrobu Vilmy Vrbové Kotrbové a hlavně hrobce Kolowratů, kde je pohřbený mj. automobilový závodník Saša Kolowrat. Hrobka samozřejmě byla zavřená.

Deny vymyslel cestu polními cestami na Klenovou a zpět.

Místa se tam jmenují dobře.

Bylo strašlivé horko, ale na Klenové naštěstí přímo na hradě funguje hospoda s pivem, kafem, dorty, zmrzlinovými poháry a smažákem.

Uměnímilovná skupina A (Tómy, Marek a Bára, Deny) si zakoupila ještě lístky na prohlídku galerie a hradu Klenová, skupina B (Martin a Kryštof, Makrela a Míla,Botas s dcerami) šla rovnou zpět k autům do Týnce. 

 

Cestou byli přepadeni zuřivými včelami. Nejvíc žihadel dostal Míla, něco slízly i holky Botkovic. Byli tak hodní, že nám poslali varovnou SMS, takže jsme s Denym a Bárou později obcházeli inkriminované úly velkým obloukem lesem a na radu včelaře Marka měli vypnuté mobilní telefony. Markové šli víceméně kolem úlů, ale včely jim naštěstí nic neudělaly.

Hrad Klenová je super na prolejzání, v jeho místnostech jsou různé instalace. Nejlepší asi byly dětské kresby ze soutěže ZUŠ. V zámku je momentálně celkem nudná výstava. Paní nám pak mimo čas komentované prohlídky odemkla ještě zámecké pokoje s obřadní síní a hracími strojky. V jedné místnosti jsou i obrazy od Vilmy Vrbové Kotrbové včetně jejích portrétů dětí, které se tváří všechny velmi zkroušeně. Bohužel jak nebyla prohlídka komentovaná, tak jsme se nedozvěděli, jestli průvodkyně říká, že je to proto, že je Vilma před portrétováním mlátila. Což je fáma, kterou tam údajně průvodci šíří. Protože jsme měli lístky i do barokní sýpky, navštívili jsme tam výstavu maďarských umělců "Bahno a v Bahně". Nasmáli jsme se, ale vlastně je to spíš k pláči. Větší část výstavy byla videa, jak lidé pomazaní bahnem chodí nahatí maďarskýma bažinama, natřásají se jako slepice před snůškou a půjčují si gumové pantofle.

Býk od Vincence Vinglera z roku 1977 venku před sýpkou je lepší.

Sjeli jsme se všichni ve Smržovicích. Hanka B. přijela rovnou z doktorské konference. Jana F. přijela vlakem a s vítací skupinou si ještě prohlédli viadukt.

Paní otevřela kiosek, takže bylo dost piva, kafe i kofoly. A směli jsme si brát dříví z kempových hromad. Zrušili jsme výpravu na dříví a už jsme si jenom užívali. Díky vybavené kuchyňce už skoro nemusíme vozit vařiče, teď to vypadá, že můžeme nechávat doma i pily a sekery.

Ve Smržovicích nespali jenom Jana s Vašíkem a Makrela a Míla.

Dobrej Punding to byl! 22 lidí, z toho počtu už asi jenom Baruška je dítě... Pan Fojtíček vždycky vzpomíná, jak při první Expedici se střídal s ostatními rodiči, "aby se něco nestalo". Je hezké, jak s námi jezdí i ti mlaďoši, kteří už jsou ve věku "na hlídání". 

 

Cestovatelský srpen 2024

Jana B. vymyslela, že pojedeme ve dvou na prodloužený víkend do Říma. Všechno přesně naplánované. V den odletu ve 4:00 ráno SMS, že náš let byl zrušen, náhradní za 3 dny. Jana dokázala, že jsme dostaly zpět peníze za letenku, za vstup do Villy Borghese a dokonce i za hotel. Přizvaly jsme ještě Báru a místo do Říma vyrazily na zámek do Veltrus. Jak Bára podotkla, zámek má římské vlivy. A tak medvěd opět ušetřil! Marek a Jana F. byli tou dobou na safari v Zambii. Těm se naopak vydařilo prakticky všechno. Jenom neviděli člunozobce. A jejich Španělé ve skupině prý byli ještě horší než Katalánci v Botswaně.

Odlévání afrického cejchu - druhý pokus

Tohle je report z druhého kola odlévání cejch, léta Páně 6.dubna 2024.

Mistr slévač Beran se dobře připravil. Nachystal dělovinu, do které mimo jiné roztavil sběračku Michala Pešťáka ze Státního oblastního archivu Plzeň.

Tohle je lití děloviny.

Adam vytiskl na 3D tiskárně novou šablonu, kterou Mistr Beran vytmelil a připravil k použití.

A tady pokračuje naše reportáž z licího dne, 6.dubna 2024.

 Drtíme grafit!

Mistr Beran připravuje licí formu. Na dno se dá vytmelená šablona, bohatě posypaná grafitem.

 Forma se vyplní slévárenským pískem. A dusáme a dusáme!

 

Přebytečný písek se musí seškrábnout, aby hliněná forma lícovala s dřevěným bedněním.

Forma se otočí vzhůru nohama a potře drceným grafitem. 

 

 

Do šablony se zašroubuje rukojeť.

 

 

Nasadí se druhá polovina formy a vysype slévárenským pískem A opět dusáme!

 

Marek obětavě přidržuje formu.

 

Opatrně vyšroubovat držátko... Ani mistr Beran si zřejmě není jistý výsledkem.

Obě poloviny formy se musí opatrně oddělit.

Po oddělení obou polovin formy se držátko našroubuje na šablonu. Následuje kritická fáze operace - šablonu je třeba opatrně vytáhnout z hliněné formy. 

 

Povedlo se! Na dně formy je Afrika!

 

Před odléváním nutno posypat roztlučenám grafitem a odfouknout stlačeným vzduchem. 

Ofuk formy stlačeným vzduchem.

Do druhé poloviny formy se vyrazí výfuk.

Obě poloviny formy se opět spojí dohromady.

 

Opatrně přiklopit...

 A můžeme připravit slévárenskou pec.

Zážeh! 

Zpočátku není plamen vidět.

Až později se plamen zbarví do oranžova.

Zkoumáme vnitřek pece.

Vsádka kovu

A znovu přiklopit víko.

Už se to taví!

Kontrola pece

 

 

 

Kov už je roztavený, mistr slévač se chystá k odlévání.

 

 

Pomocí speciálních kleští uchopit a vyjmout šamotový kelímek s taveninou... 

 

  

Rozžhavený kelímek s taveninou se položí na připravené šamotové desky  

Nyní si mistr vymění kleště

 

 

 

Mistr nalévá rozžhavenou dělovinu do formy. Kov vtéká otvorem pro držadlo a vytéká výfukem.

A máme odlito.

 

Po vychladnutí mistr Beran odděluje formu.

 

Povedlo se! Razidlo vypadá náramně.

Razidlo je třeba vyprostit  z pískové formy. Škoda, že je jen na jedno použití.

Komín není potřeba, odřízne se flexou.

Čištění a broušení odlitku

 Po vyčištění a obroušení vynikla nádherná barva razidla. A takhle vypadá finální výrobek. 

Razidlo funguje náramně. Takhle vypadá obtisk na kůži. Razidlo je nahřáto na kuchyňském plynovém sporáku na teplotu 200°C.

 

Projekt je možné prohlásit za úspěšně dokončený. 

Velká poklona Adamovi a Danovi!