Silvestr 1990/1991

Silvestr byl ve Švihově.

4. Expedice 1990

Tahle expedice měla naprosto netradiční složení i sportovní náplň. Jelo se na Jižní Moravu s kolama a kromě mě se nezúčastnila žádná ženská. Jeli: Marek, Žid, Deny, Botas, Vašek, Ma , Štěpán Holub, Lída + Zbyněk Šír, Libor Zahradníček  a ? ještě asi jeden matfyzák. Spali jsme v unimo buňce v Mikulčicích na archeologickém nalezišti. Všude mimo budovy tam ukrutně žrali komáři. Jeden den jsme jako za odměnu za ubytování odkrývali svrchní hlínu z jedoho sektoru. Ke kostrám a gombíkům nás nepustili... Tuším, že jsem dost času provařila. Naštěstí  za asistence Vaška a Marka a v kuchyňce a ne na ohništi. Jediná jsem měla kolo bez přehazovačky, takže když nastalo stoupání, kluci mě roztlačili a postupně si mě podávali až na kopec. V té době došlo k prvnímu velkému porevoluční zdražení potravin – expediční fond byl nadále společný a měli jsme docela problém s financema. 

Z Jižní Moravy jsme viděli, co se dalo ( Velehrad, Buchlov a Buchlovice, ZOO Hodonín, Poštorná a Lednice). Částečně jsme se pohybovali po stopách Martinova a Markova pomaturitního výletu stopem. Pálava je od té doby jistě nejen moje srdeční záležitost, i když to bylo nejmíň 15. Okouzlení otevřením hranic jsme dojeli do Rakouského Poysdorfu. Ma si udělal individuální výstup na mohylu Milana Rastislava Štefánika na Bradle. Zažili jsme primici (první sloužená mše čerstvého faráře)v kostele v Hruškách, kde byla spousta lidí v krojích a i nám cizím rozdali koláčky. Jedním z vrcholů byla noční jízda na kolech ze sklípku Martinova strýce k nalezišti.

 Dnes by to už asi narazilo na gender problematiku, ale putovat krajinou se sedmi muži, kteří jako na povel močí vyrovnáni v řadě, to stojí za to. Jo a cestou zpět do Plzně se všichni hoši složili a koupili si dohromady jedno Leo. Vraceli jsme se vlakem Junák, který jede z Brna do Plzně jihem a trvávalo mu to 7,5 hodiny. I když nás bylo plné kupé, snažil se nám tam vetřít  opilec, který nám chtěl dělat „broučka“.)

PŘIZNEJTE SE, KDO MÁ Z TÉHLE AKCE FOTKY!!!

Jo a na Moravě nikdy neprší!

DODATEK OD BÁRY:

Na expedici jsem nebyla (budovala jsem fakultní rekreační středisko v Kruhu u Jilemnice) a byla to ta moravská – mám důkazy.

Existoval (existuje?) Deníček bonzáček se zápisy typu: „ohlédl se za trempkama“, „řekl slovo erotika“, „těší se na vykopávky“. Deny měl údajně od Botase dokonce zakázáno jít na koupaliště (z mravnostních důvodů – pochopitelně!)

V jakémsi lužním lese jste si na vlastní kůži ověřili, že na Moravě nikdy neprší. Byli jste v Hodoníně a na Slovensku – pánská část výpravy zažila okamžiky hrůzy, když se vrátila z Hodonína a zjistila, že Marek s Lídou, kteří jeli kratší cestou, se ještě nevrátili – Lída VAŘILA. Taky jste byli na kole v Břeclavi, Poštorné, Lednici, Lednicko – valtickém areálu, na chrtích dostizích a potom pěšky v Mikulově a na Pálavě. V Mikulově stál párek s hořčicí 12,- Kčs a byl to nejdražší párek, jaký do té doby Deny s Vaškem jedli.

3. Klondike 1990

Klondike se konal u Denyho na chatě na Hracholuskách. Z dochované pozvánky vyplývá, že se vybíralo od každého 30 Kčs na jídlo. To byly časy. Role byly na libovůli zúčastněných. Naleziště bylo dost daleko od chaty a jedním z možných způsobů dopravy byla jedna ze dvou kánoí. O lodní lístky byl dost velký zájem.



Nádraží Plešnice

Cestou k lodím

Kontrola lodních lístků

Zřejmě bitka 

Nugety

Študák Software: Závěr

Študák Software přestal aktivně vyvíjet tuším někdy v roce 1990. Poslední věcí, kterou jsme rozpracovali, bylo Rallye Paris-Dakar. Inspirovalo nás vítězství Karla Lopraise v roku 1988. Chtěli jsme udělat hru, kde by hráč řídil náklaďák v poušti a vyhýbal se velbloudům a palmám.
Nikdy jsme to nedodělali. Doba se změnila, bylo krátce po převratu, ubylo času. Dodnes si pamatuji poslední rozpracovaný stav - dvě vyjeté koleje vedoucí pouští k obzoru.