Do stejné základní školy chodili nejen Žid, Deny, Botas - 11. ZŠ na Borech, ale taky Lída, Vašek, Jana a jejich sourozenci (21.ZŠ na Slovanech). Bára a Pavlína spolu chodily od 1. do 5. třídy na 1.ZŠ v Tylově ulici.
Marek a Bára coby vyvolení nadaní matematici se dvakrát setkali na táboře - po 6. třídě v Konstantinových Lázních a po 7. třídě v Děpolticích.
Marka a Ma pojilo společné působení v kapele třemošenské LŠU a v počítačovém kroužku.
Stěžejní taktéž bylo zaměstnání maminky Fojtíčkové a maminky Pelantové coby referntek tvorby cen ve Škodovce. Takže jsme s Martinem absolvovali určitě jeden kolektivní kancelářský výlet do Horšovského Týna, tábor v Boněticích, odkud alergik Martin druhý den odjel, a také k nám domů putovalo oblečení, z kterého Martin vyrostl. Šedé manžestráky s ledním medvědem jsem dotrhávala ještě v roce 1990 v době, kdy jsem prodávala v knihkupectví ve Smetance.
S Jirkou Zápotockým jsem se sešla na archeologickém táboře v roce 1986 v Týně nad Vltavou. Pomáhali jsme při záchranném výzkumu osídlení z doby bronzové. Teď je v těch místech vodní nádrž pro Temelín.
Děkuji Botasovi za tento příspěvek:
S Židem jsem chodil do školky - školka ve Dvořákovce, doposud stojí - cca naproti Mulačárně (ex Škodovácká nemocnice), vedle svazáčku. Číslo nevim. Ale tam jsem se ještě moc nekamarádili, protože já tam přišel z nutnosti asi na poslední rok před národkou, kdežto on už byl ostřílenej mazák. Navíc v tej době táhnul s uplně jinejma klukama a holkama (Hanka Leierová byla jeho favoritka, ale v tom tehdá ještě nebyl sex, pouze společná adresa bydliště - hanka bydlela vedle fojtíčkojc vchodu. Na ten zimní švihov cca 87-88 jela ještě s náma, je tam snad i vyfocená). Žida si pamatuju proto, že už tenkrát měl okolo sebe tu geniální auru a že uměl v pěti letech prokazatelně psát (já jenom číst :-). Pamatuju, jak kreslil závody aut a na tribunách bylo napsáno "CITROEN". To mi silně imponovalo.
Pak jsme spolu začli chodit (1977-78) do školy, třída 1. A na 11. ZŠ (šedivka), ale spolu jsme zkraje neseděli. V tej době Žid neseděl ale ani s Denym, přestože se znali (myslím, že v té známosti hrály nějakou roli společně absolvovaný jesle nebo co - to by byly tak roky 73-74 :-). Důvod toho nesezení si už přesně nepamatuju, ale myslím, že Žid by ti ho řek i dnes - mám dojem, že ho tehdá Deny nějak prásknul a s touhle křivdou se Žid dlouho nemohl vyrovnat.
Pak jsem spolu léta všichni na střídačku sedávali - a to až do konce (1985), to by bylo nadlouho.
Se Zahradníkem, kterej přestože bydlel cca 50 metrů od nás, se vlastně znám až od střední školy - na základku on chodil na mírák, kam jsem obvodem spadal i já, ale z nějakýho důvodu mě tam nevzali, takže jsem byl po Ctiradu Skálovi bytem druhé "nejsevernější" dítě na šedivce a vlastně jsem to měl do školy nejdál (cca 7 minut loudavé chůze).
Ani na střední (SPŠE na Koterosvké) jsme nebyli se Zahradou nějací extra-super kámoši. Jezdili jsme tenkrát celá borská parta do školy autobusem č. 22, odjezd od fakultní nemocnice Bory v 7.59 (když jsme pak na chodbě utíkali do třídy - 1. hodina zvonila v 8.10 - spřátelení pedagogové kynuli nám na pozdrav volajíce "á, borský dou!") a ve škole jsme spolu neseděli, nikdy a na nic. Kde se urodilo to docela pevné pouto, které nás teď váže, to sám pámbů ví.
Jak se spolčil Deny se Zahradníkem, to já vlastně nevím. Vím ale, že o svaťáku jsme se se Zahradníkem už "učili" spolu (chodil jsem k nim domů, celý dopoledne jsme si pouštěli desky, v poledne jsme si udělali do hrnce špagety a na hrnec jsme postavili otevřenej sešit, ze kterýho jsme si četli těch deset minut, než byly špagety hotový. Po špagetách jsme si šli lehnout a vzbudila nás až stará Zahradníková, když přišla odpoledne z práce. Pak jsem šel domů.) a Deny byl už náš "společnej" kámoš. Jestli jsem je dal dohromady já, nebo v tom má prsty bluegrass (Denyho tenkrát bralo banjo a Zahrada má vychozenou klasickou kytaru a bluegrass začal dělat tehdy, když starej Zahradník našel při nějakým malování pod kobercem asi 200 dolarů, který si tam před mnoha léty schoval před komunistama a zapomněl na ně - a v návalu radosti z nalezených peněz koupil synáčkovi mandolínu), to už nevím. Oba tenkrát vymetali candrbály (Zahrada tam nabalil Pavlínu, se kterou tušim předloni slavil 20 let - fuj!) a kromě muziky je spojovaly společně sdílené srdeční problémy. Tam já jim nesekundoval, já byl ještě panic.
Joj, paměti bych měl psát - jenže já si už málo pamatuju....
Z archivu Jany Bočkové přidávám fotku, na které Vašek zdokumentoval, že Botas se UČÍ! Pravděpodobně nějaká zkouška na VŠ, kam s Vaškem chodili společně. Foceno v bytě na Francouzské.
Fotka z posledního zvonění na gymplu (doma je má určitě každý), ale tahle je bezvadná v tom, že je na ní pan profesor Lašek. S ním jsme se setkali (Teskovi a Novotných) v prosinci 2016 v Novém divadle na autorském čtení Kristýniny povídky. Byl stále okouzlující ...
Žádné komentáře:
Okomentovat