Ráno na nádraží jsme se sešli patřičně vybaveni. Já jsem měla na zádech krabici od bot a k ní připojený šnorchl. Jana batoh s připojenou hadicí od vysavače. Někdo měl myslím nafouklé igelitové pytlíky s gumičkou. Šerpové kyslíkové přístroje nepotřebovali. Marek-šerpa měl šálu uvázanou jako šerpu a placku s tygrem.
Vzhledem k datu konání jsem doma měla nakázáno případnou státní vlajku vytáhnout až v lese.
Ze Švihova jsme šli po žluté značce do Mezihoří a odtud už začalo stoupání. Bylo hnusně. V krytém posedu jsme rozbili základní tábor. Pokus o dobytí vrcholu provedli pouze... Jiná skupina zůstala sedět v posedu.
DODATEK OD BÁRY
Živě si vzpomínám na dobytí vrcholu Bělče, kde se nevím proč Vašek rozhodl, že si nezasloužím déle žít, omotal mi kolem krku provaz a zapletl do něj moje vlasy tak, že to vypadalo, že buď si je budu muset razantně zkráti nebo budu chodit do konce života s provazem kolem krku (teda asi horolezeckým lanem).
Žádné komentáře:
Okomentovat