Silvestr 2019

Silvestr byl po roční pauze ve Třemošné.
Marek, Lída a Anka; 5 Botků; Míla, Makrela a Váša; Marek a Bára; Jana a Štěpán a Jana B.
Lída, Bára, Hanka a velké Botinky šly na procházku, Marek a Botas hlídali Barborku, Marek T. si šel zabruslit do haly.
K jídlu byl mimo jiné Botasův krabí salát a bažanti na smetaně a víně s bramborovými plackami. Marek T. promítl fotky z Izraele.
Dobrý Silvestr to byl.

Punding 2019

Letošní punding se uskutečnil v hodně pozdním termínu. Noční teploty se v týdnu před Pundingem blížily nule, bacily nás pronásledují a tak jsem se rozhodli letos ve Smržovicích nespat.
Počasí přes den ovšem bylo luxusní.
Sešli jsem se v Chudenicích - Deny + Barča a Domča, Botas + Zuzka, Bára, Jana + Kačka, Ma, Marek a Lída. Jak se vyjádřila Kačka "Punding, kde bude převaha dospělých zní opravdu divně, takže určitě jedu."
Společně jsme došli na Bolfánek, kde kromě rohledy a jeskyně sv. Wolfganga byla k vidění také přehlídka práce umělců, kteří vyřezávají motorovou pilou. Většinou dělali různá zvířata. Jeden byl monotematista - uměl jenom sovy.
V hospodě Na Poustevně jsme si dali pivo a pojedli něco z vlastních zásob.
 Skupina A pod vedením Denyho (většina tlupy) vyrazila pěšky do Smržovic.
 Skupiny B (já a Jana s Kačkou) jsme si obešly park u Bolfánku (oficiálně Žďár) s Kvapilovým (Rusalčiným) jezírkem, Americkou zahradu i zámek Lázeň. Jezírka by dnes svou barvou insirovala spíš k písni Jožin z Bažin. Vrátily jsme se do Chudenic a zašly na polívku do Staré školy. Abychom vyprovokovaly skupinu A, poslaly jsme jim fotky naší polévky, čímž jsme zmátly Marka, který si myslel, že už jsme ve Smržovicích a máme uvařený guláš.
Dvěma auty jsme se přemístily do Smržovic. Cestou jsme ještě zastavily v Poleni u zříceniny kostela sv. Markéty.
Ve Smržovicích jsme vyrazily na dřevo. Když jsme ho vlekly po louce, ohlásila se skupina A, že už jsou na Modlíně.
Přinesli spoustu zážitků (třeba ten s Araby), košík bedel a další dřevo.
Jana odvezla řidiče skupiny A do Chudenic pro zbylá auta.
Botas se vykoupal a nakonec jsme uvařili i ten buřtguláš.

Chudenice tzv. starý zámek

Kámen pod "Šlépějovou kaplí sv. Wolfganga", uvnitř kaple je na kameni otisk stop a biskupské berly

Výhled z Bolfánku

Kvapilovo jezírko I.

Kvapilovo jezírko II.

Ubohá Rusalka bledá

Kuchyňka*

*Kuchyňka je drobný pavilonek, který byl dříve součástí rozsáhlého anglického krajinářského parku při úpatí vrchu Žďáru. Je pozdně barokního založení, později empírově upravený.
Poslední úpravy pocházejí z první čtvrtiny 20. století.
Kuchyňka sloužila k přípravě pokrmů a jako odpočinkové místo při procházkách, honech i vyjížďkách panstva po okolí.
Kuchyňka je i místo událostí označované jako selské „kozí povstání“ z roku 1735. Tehdy vrchnost, hraběnka Isabela Černínová, vydala dekret, kterým nařídila odstranění veškerých koz v panství, vyjma koz patřící zvláště chudým. Důvodem tohoto rozhodnutí byly nehraditelné škody, které vznikly při pasení kozího dobytka na lesních porostech. Toto rozhodnutí vyvolalo velký rozruch a nevoli a dne 25. května 1735 zadrželi ve žďárském lese svátečně oblečení muži a ženy chudenické panské úředníky, myslivce, hajné, dokonce i hejtmana s dvěma mušketýry, kteří spěchali k Chocomyšli panstvu naproti. Tyto zajaté odvedli právě ke „Kuchyňce“.
Když v tato místa přijela černínská vrchnost, na cestě z Chocomyšle na Lázeň stály zde celé zástupy poddaných s kozami, které držela děvčátka v bílém šatu s prosbou o rozumné a umírněné jednání vrchnosti. Tato prosba byla vyslyšena, vlídně přijata, celá vojna skončila smírně a vrchnost za ni nedovolila nikoho trestat.

Douglaska tisolistá*

* V roce 1843 byl poprvév Americké zahradě vysazen jedlovec tisolistý (Pseudotsuga menziesii) neboli douglaska, který je obvykle nesprávně označován jako douglaska tisolistá. Tento exemplář se nám zachoval do současnosti. Dle posledního měření, které proběhlo v květnu 2010 je výška kmene 32 m, výška celého stromu 34,8 m, obvod kmene 572 cm a obvod koruny 68 m.

Poleň, kostel Všech svatých

Poleň, zřícenina kostela sv. Markéty

Poleň, zřícenina kostela sv. Markéty

Výlet na výročí - Hoštice 2019

Na letošním šperkařském workshopu ve Volyni a v Hošticích u Jany byly Jana s Kačkou, Bára a Zuzka, Makrela a Vašík a Botkovi.

Výlet na Vogastisburg

Letošní čarodějnice jsme se rozhodli pojmout jako výlet na dva z možných Vogastisburgů: Rubín u Podbořan, který je velmi pravděpodobný, a Úhošť u Kadaně, který prý není pravděpodobný vůbec, ale kopec je to pěkný.

Účastníci zájezdu: Bára a Marek; Ma, Tomík a Toník; Deny, Domča a Barča; Jana a Kačka; Makrela a Vašek; všech 5 Botků a Marek, Lída a Lucka.
Sraz byl na jesenické křižovatce. Cestujícím od Plzně zkomplikovala cestu objížďka uzavřené silnice za Jesenicí. Většina to objela přes Blatno a Malměřice. Botkovi si prohlédli Kněževes.

Na křižovatce je jenom vietnamská prodejna trpaslíků a benzínová pumpa. Trpaslíci měli velký úspěch.
Hnusně pršelo, ale přesto jsme vyrazili do Dolánek pod Rubínem, kde na nás už čekali Bára s Markem, kteří od rána obhlíželi místa, kde byli kdysi na chmelu.

Naše auta u zbořeného statku v Dolánkách

Marek naznačoval, že bude chtít pomoct s nakládáním šutru v podobě dračího vejce, který leží na konci vesnice pod kopcem. Objevili jsme ho tam před půl rokem a pro Marka to byla láska na první pohled.Vyndal na něj z auta i přepravku od zeleniny a sklidil spoustu podivných pohledů a poznámek. Když jsme kámen uviděli, řekl, že si ho pamatoval menší, a že ho vyzvedneme po návratu z kopce.

Tak jsme stoupali na Rubín s bednou. Zabloudili jsme jenom jednou.

Chudák Botas byl po úrazu nohy. Cituji Hančinu zprávu z 13.4.:

Jezdil na kole, poté slezl a nevšiml si, že šlape někam mezi obrubník a silnici. 2 dny hopsal po jedné a říkal, že umře bez pomoci doktora. Chtěl se opírat o koště obrácené vzhůru nohama, ale to mu ujíždělo po dlaždicích. Bála jsem se, že si zlomí ještě něco dalšího, když se tak nekoordinovaně pohyboval po bytě.  Naštestí to vzdal a souhlasil, že se nechá zrentgenovat. Včera ráno jej přivítala sestra na úrazovce zvoláním: Tak 2 dny starý úraz joooo?!!  Nohu má jen zhmožděnou. Ortéza postačí. Ráno vozím Báru do školky, Pavla do práce a odpoledne obráceně.

A to se chce učit jezdit na kolečkových bruslích....

Pršet naštěstí přestalo, tak jsme si užili i výhled. Ještě že jsme s sebou měli tu bednu - posloužila jako podložka pod samospoušť.

Po sestupu nastal čas naložit šutr. Makrela se snažila spočítat jeho hmotnost (je to čedič s kulovitými odlupy). Vycházelo to něco přes metrák. Marek k němu nacouval autem, narvali šutr do bedny a ve čtyřech chlapech ho dostali do auta. Děkuju Janě, že mě po celou dobu akce uklidňovala v lese. Některé procesy hůř snáším (namátkou krádež, nohy případně ruce skříplé metrákovým šutrem, proražený kufr od auta a pod.).

Přejeli jsme do vesnice Zásada u Kadaně, kde jsme nechali auta. Botas odjel s brečící Barborkou do Kadaně na zmrzlinu a na prolejzačky. Výstup na Úhošť by byl nad jejich síly.

Hned na začátku stoupání se k nám přidal tlustý pelichající zlatý retrívr s obojkem a známkou. Víceméně nám ho předal pán, který na kohosi čekal u silnice. Mysleli jsme, že je jeho. Nebyl ničí, šel s námi, nechal se hladit, ale bohužel neměl na obojku telefonní číslo, jenom známku. Asi v polovině stoupání jsme ho předali lidem, kteří se vraceli dolů z kopce. Ochotně s nimi odešel. Co se sním dělo pak nevíme, ale když jsme se my vrátili do Zásady, tak už tam nebyl.

Socha na Úhošti

Na Úhošti kvetla spusta petrklíčů a dokvétaly koniklece. Ma s klukama celou dobu sbírali kešky. Výhled na Doupov, Krušné hory a údolí Ohře s elektrárnami byl epický! Byly vidět i Nechranice a kopce u Loun.

Na vyhlídce na Úhošti

Nakonec jsme našli i ruiny vesnice

která tu existovala ještě po 2. světové válce.

Klášterec nad Ohří

Kadaň a elektrárny

Sestoupili jsme do Pokutic a odtud kolem stáda koz došli po silnici zpět do Zásady.
Výlet jsme zakončili v cukrárně na náměstí v Kadani, kde na nás čekali Botas s Barborkou.

Dračí vejce máme zdárně na zahradě.

Zlatý Ámos 2019

Jana Bočková se stala v roce 2019 jedním z šesti finalistů populární soutěže učitelů Zlatý Ámos.
Do archivu to patří, protože byla fakt dobrá!

Semifinalisté na audienci

Šest finalistů s porotou

Se skromností sobě vlastní musím prezentovat i manažerský tým: Bára, která nechodí k holiči a nenechala se česat ani na vlastní svatbu, sehnala Janě v Praze kadeřnici a paní na líčení. A hlavně byla fandit na finále v hotelu Olšanka. A já šedá myš archivní jsem pomáhala s výběrem garderoby.
 

Tomandl 2019

Již tradiční akce o pololetních prázdninách se letos uskutečnila 31.1. - 2.2. Hlavní běžkařský výlet samozřejmě v pátek, protože o víkendech autobusy ČSAD prostě nejezdí a kvůli nám to dopravce měnit nebude ...
Jana a Kačka přijely do Hojsovky ve čtvrtek v podvečer. Před chalupou měly metrovou bariéru od sněžných pluhů a v chalupě -4°C.

Foceno 26.1.

Lída s Luckou se po dvou tristních zkušenostech s ubytováním zabydlely také ve čtvrtek v penzionu König. Teplo, kuchňka, koupena a záchod v apartmánu. Prostě luxus.
Večer jsme strávily vyhříváním Bočkovic chalupy a hraním Ankh-Morporku.
Ráno dorazily Bára se Zuzkou a Hanka.
Počasí na výlet bylo bezvadné, sněhu spousta, stopy upravené nebo aspoň prošláplé.
Trasa: autobusem ke Kaskádám, sedačkou na Hofmanky, Nový Brunst, Rozvodí, Šmauzy, Tomandl.

Čekání na autobus

Lanovka na Hofmanky

U Nového Brunstu

U Nového Brunstu

Potok na Šmauzech

Stoupání na Tomandl

Ve stoupání Lucka nejvíc padala, chechtala se při tom, což vždycky donutilo Kačku se taky chechtat a padat. Zuzka se svýma běžkama se šupinama v klidu stoupala a byla letos na vrcholku první. Bára a Zuzka mají totiž turistické běžky, které se vyznačují naprosto bezpečným stoupáním, ale velmi pomalou jízdou z kopce. Bára říká "My draci". Takže všichni z kopce pluží jako o život, kyčle vykloubené, ale dámy se ještě odrážejí, aby jim to jelo. (Moje běžky jsou nějaký hybrid - dlouhé jako sportovní, ale mají taky šupiny. Z kopce musím taky plužit.)
Holky si pochvalovaly, že s nimi jedeme právě my čtyři matky - až tady v lese umřou, tak Hanka ověří, jestli jsou opravdu mrtvé, Bára jim navrhne hrobku, Jana napíše oslavnou řeč za všechny jejich činy a Lída to celé zaarchivuje.

Měřič sněhu na Tomandlu - 104 cm

Na Tomandlu jsme se rozdělily - skupina B (jestli si to pamatuju dobře) - tedy děvčata s Janiným pedagogickým dozorem - sjela rovnou do Hojsovky. Skupina A se ještě vydala po hřebeni na Můstek a zpět a pak také z kopce do Hojsovky. Hřebenovka na Můstek byla nejhezčí, co se týká výhledů.

Velký Javor

Pohled směrem k Javorné

Pancíř

Pohled směrem k Nýrsku

Útulna na Můstku místo chaty vyhořelé 1995

Můstek

Můstek

Mezitím do Hojsovky dorazil Botas s Botinkama, ubytovali se Na Stráži (to je ten penzion, co je tak trochu skanzen) a nakonec jsme se sešli všichni šťastně u Bočků.
Holky zase hrály Ankh-Morpork. Nakonec to za celý pobyt zvládly nejvytrvalejší Lucka s Kačkou sedmkrát.

Bára a Zuzka odjely, aby mohly v sobotu do Ledec na Hromnicové svíčkování.
Večer dorazil Marek a přes moje varování, že má parkovat na parkovišti u krámu, sjel z hodně blbého kopce k penzionu König a zapadl do hlubokého sněhu... Majitel penzionu je muž zkušený, takže ho ráno vytáhl pomocí čtyřkolky. Cesta od penzionu zpět k silnici ale taky není nich moc, takže Marek zapadl znovu a znovu tahání. Do toho pršelo. My ostatní na parkovišti neutšili, co tam provádí tak dlouho, takže nervozita rostla. Dost zážitků na jedno ráno.
Všichni až na Janu jsme odjeli na Špičák na sjezdovky. Auto (tentokrát ne Markův služebák, ale Bivoj) stávkovalo na rozbředlém sněhu na parkovišti, takže jsme ho dvakrát museli roztlačovat.
Nakonec se sjezdovky moc povedly. Botas šel bobovat s Barborkou. Postupně přestalo pršet, sice byla mlha a padal sníh, ale jezdilo se dobře.

Barborka se moc fotit nechtěla

Ještě že jsme akci ukončili už v sobotu odpoledne. V neděli začla slušná sněhová kalamita. Na Hojsovce připadlo podle meteorologů 30 cm nového sněhu a na Zelené Lhotě se vzpříčil na silnici autobus, ale to už jsme byli doma a odhazovali přívaly sněhu kolem našich příbytků.
Tomandl 2020 se uskuteční 31.1.2020 (je to pátek). Všichni jsou srdečně zváni. Autobus z Hojsovky odjíždí 9:32.