Výlet na Vogastisburg

Letošní čarodějnice jsme se rozhodli pojmout jako výlet na dva z možných Vogastisburgů: Rubín u Podbořan, který je velmi pravděpodobný, a Úhošť u Kadaně, který prý není pravděpodobný vůbec, ale kopec je to pěkný.

Účastníci zájezdu: Bára a Marek; Ma, Tomík a Toník; Deny, Domča a Barča; Jana a Kačka; Makrela a Vašek; všech 5 Botků a Marek, Lída a Lucka.
Sraz byl na jesenické křižovatce. Cestujícím od Plzně zkomplikovala cestu objížďka uzavřené silnice za Jesenicí. Většina to objela přes Blatno a Malměřice. Botkovi si prohlédli Kněževes.

Na křižovatce je jenom vietnamská prodejna trpaslíků a benzínová pumpa. Trpaslíci měli velký úspěch.
Hnusně pršelo, ale přesto jsme vyrazili do Dolánek pod Rubínem, kde na nás už čekali Bára s Markem, kteří od rána obhlíželi místa, kde byli kdysi na chmelu.

Naše auta u zbořeného statku v Dolánkách

Marek naznačoval, že bude chtít pomoct s nakládáním šutru v podobě dračího vejce, který leží na konci vesnice pod kopcem. Objevili jsme ho tam před půl rokem a pro Marka to byla láska na první pohled.Vyndal na něj z auta i přepravku od zeleniny a sklidil spoustu podivných pohledů a poznámek. Když jsme kámen uviděli, řekl, že si ho pamatoval menší, a že ho vyzvedneme po návratu z kopce.

Tak jsme stoupali na Rubín s bednou. Zabloudili jsme jenom jednou.

Chudák Botas byl po úrazu nohy. Cituji Hančinu zprávu z 13.4.:

Jezdil na kole, poté slezl a nevšiml si, že šlape někam mezi obrubník a silnici. 2 dny hopsal po jedné a říkal, že umře bez pomoci doktora. Chtěl se opírat o koště obrácené vzhůru nohama, ale to mu ujíždělo po dlaždicích. Bála jsem se, že si zlomí ještě něco dalšího, když se tak nekoordinovaně pohyboval po bytě.  Naštestí to vzdal a souhlasil, že se nechá zrentgenovat. Včera ráno jej přivítala sestra na úrazovce zvoláním: Tak 2 dny starý úraz joooo?!!  Nohu má jen zhmožděnou. Ortéza postačí. Ráno vozím Báru do školky, Pavla do práce a odpoledne obráceně.

A to se chce učit jezdit na kolečkových bruslích....

Pršet naštěstí přestalo, tak jsme si užili i výhled. Ještě že jsme s sebou měli tu bednu - posloužila jako podložka pod samospoušť.

Po sestupu nastal čas naložit šutr. Makrela se snažila spočítat jeho hmotnost (je to čedič s kulovitými odlupy). Vycházelo to něco přes metrák. Marek k němu nacouval autem, narvali šutr do bedny a ve čtyřech chlapech ho dostali do auta. Děkuju Janě, že mě po celou dobu akce uklidňovala v lese. Některé procesy hůř snáším (namátkou krádež, nohy případně ruce skříplé metrákovým šutrem, proražený kufr od auta a pod.).

Přejeli jsme do vesnice Zásada u Kadaně, kde jsme nechali auta. Botas odjel s brečící Barborkou do Kadaně na zmrzlinu a na prolejzačky. Výstup na Úhošť by byl nad jejich síly.

Hned na začátku stoupání se k nám přidal tlustý pelichající zlatý retrívr s obojkem a známkou. Víceméně nám ho předal pán, který na kohosi čekal u silnice. Mysleli jsme, že je jeho. Nebyl ničí, šel s námi, nechal se hladit, ale bohužel neměl na obojku telefonní číslo, jenom známku. Asi v polovině stoupání jsme ho předali lidem, kteří se vraceli dolů z kopce. Ochotně s nimi odešel. Co se sním dělo pak nevíme, ale když jsme se my vrátili do Zásady, tak už tam nebyl.

Socha na Úhošti

Na Úhošti kvetla spusta petrklíčů a dokvétaly koniklece. Ma s klukama celou dobu sbírali kešky. Výhled na Doupov, Krušné hory a údolí Ohře s elektrárnami byl epický! Byly vidět i Nechranice a kopce u Loun.

Na vyhlídce na Úhošti

Nakonec jsme našli i ruiny vesnice

která tu existovala ještě po 2. světové válce.

Klášterec nad Ohří

Kadaň a elektrárny

Sestoupili jsme do Pokutic a odtud kolem stáda koz došli po silnici zpět do Zásady.
Výlet jsme zakončili v cukrárně na náměstí v Kadani, kde na nás čekali Botas s Barborkou.

Dračí vejce máme zdárně na zahradě.