Při posilvestrovském posezení v Ledcích jsme narazili na akci, která byla v archivu dosud opomenuta.
Jestli si dobře pamatuji z vyprávění pamětníků (napsat Bájných starců si koleduje o přesdržku 😀), tak cestou z vystoupení v Červeném Kostelci v dubnu 1988 v autě řízeném panem Zapletalem se Marek a Martin vsadili, jestli se do tofu dává sádra. O velkou čokoládu Studentská pečeť. Martin tvrdil, že ano. Pokud se tam nedává, měl Marek dostat Studentskou pečeť, pokud se tam dává, tak se Marek zavázal sóju vypěstovat a vyzkoušet to. Uvědomme si, že se píše rok 1988 a vynalézavě se v ČSSR vyrábí všechno. Ve stručnosti - POTRAVINÁŘSKÁ sádra se používá při domácí výrobě to-fu jako srážedlo.
Pro zájemce: recept
První úroda nebyla (setba podle Marka na jaře 1989) příliš výnosná, takže se čekalo ještě rok na další sklizeň (podzim 1990). Akce musela proběhnout brzy po sklizni - tedy na podzim 1990. Proto se to jmenuje sójobraní. (Martin se přiklání už k brzkému jaru 1990 - setby 1988 a 1989). Jediná možnost, jak to podle něj určit správně, je nechat si vyhledat v Státní vědecké knihovně v Plzni ve starých výpůjčních protokolech, kdy si z Hudebního kabinetu půjčil nahrávky japonské hudby.
Tu větší sklizeň už pamatuju - v pinčesárně (tam co máme teď ložnici) se všude sušila sója, kterou jsme pak vyloupávali z lusků.
V Třemošné jsme připravili kaligrafickou výzdobu na baličák a každý měl přinést nějaké jídlo. Smažila jsem "křehké ranní placky", pak byl určitě salát se zelím, a houbami (od pana Fojtíčka?), Makrela měla připravit sladkou pochoutku z vařeného hrachu a sádla, ale onemocněla. Bára má ještě kuchařku, podle které se vařilo. Ta věc z hrachu se jmenuje císařská pochoutka a byla sladká a strašná. Také se podle Báry vařila sója pěti vůní, ale jak přesně se vařila Markova sója si nepamatuju.
Všichni jsme se snažili být "čínsky" oblečení.
Poprvé tam přijela Jana F. s Vítem.
Botas si pamatuje, že mu po konzumaci všeho bylo strašně špatně (mail jste četli, nebudeme to dále rozpitvávat) a cestou domů se vymlátil na kole Eska s přehazovačkou a pak mu bylo ještě víc špatně.
K této příležitosti vznikla píseň "Do šálku čaje ponořil se měsíc", kterou Marek hraje na kytaru a skleničku. (A kvůli té písni vznikl tento zápis.)
Měsíc v šálku čaje
Do šálku čaje ponořil se měsíc
Když klesal ke dnu, obarvil se zlatě
Dal mu chuť medu, vůni létavic
Velebné ticho noci v černém šatě
Poklad se rád ukryje do jezera
Pod hladinu, jež skrývá mnohé taje
Hledám ten poklad z rána do večera
Veliký měsíc na dně šálku čaje
Jestli si dobře pamatuji z vyprávění pamětníků (napsat Bájných starců si koleduje o přesdržku 😀), tak cestou z vystoupení v Červeném Kostelci v dubnu 1988 v autě řízeném panem Zapletalem se Marek a Martin vsadili, jestli se do tofu dává sádra. O velkou čokoládu Studentská pečeť. Martin tvrdil, že ano. Pokud se tam nedává, měl Marek dostat Studentskou pečeť, pokud se tam dává, tak se Marek zavázal sóju vypěstovat a vyzkoušet to. Uvědomme si, že se píše rok 1988 a vynalézavě se v ČSSR vyrábí všechno. Ve stručnosti - POTRAVINÁŘSKÁ sádra se používá při domácí výrobě to-fu jako srážedlo.
Pro zájemce: recept
První úroda nebyla (setba podle Marka na jaře 1989) příliš výnosná, takže se čekalo ještě rok na další sklizeň (podzim 1990). Akce musela proběhnout brzy po sklizni - tedy na podzim 1990. Proto se to jmenuje sójobraní. (Martin se přiklání už k brzkému jaru 1990 - setby 1988 a 1989). Jediná možnost, jak to podle něj určit správně, je nechat si vyhledat v Státní vědecké knihovně v Plzni ve starých výpůjčních protokolech, kdy si z Hudebního kabinetu půjčil nahrávky japonské hudby.
Tu větší sklizeň už pamatuju - v pinčesárně (tam co máme teď ložnici) se všude sušila sója, kterou jsme pak vyloupávali z lusků.
V Třemošné jsme připravili kaligrafickou výzdobu na baličák a každý měl přinést nějaké jídlo. Smažila jsem "křehké ranní placky", pak byl určitě salát se zelím, a houbami (od pana Fojtíčka?), Makrela měla připravit sladkou pochoutku z vařeného hrachu a sádla, ale onemocněla. Bára má ještě kuchařku, podle které se vařilo. Ta věc z hrachu se jmenuje císařská pochoutka a byla sladká a strašná. Také se podle Báry vařila sója pěti vůní, ale jak přesně se vařila Markova sója si nepamatuju.
Všichni jsme se snažili být "čínsky" oblečení.
Poprvé tam přijela Jana F. s Vítem.
Botas si pamatuje, že mu po konzumaci všeho bylo strašně špatně (mail jste četli, nebudeme to dále rozpitvávat) a cestou domů se vymlátil na kole Eska s přehazovačkou a pak mu bylo ještě víc špatně.
K této příležitosti vznikla píseň "Do šálku čaje ponořil se měsíc", kterou Marek hraje na kytaru a skleničku. (A kvůli té písni vznikl tento zápis.)
Měsíc v šálku čaje
Do šálku čaje ponořil se měsíc
Když klesal ke dnu, obarvil se zlatě
Dal mu chuť medu, vůni létavic
Velebné ticho noci v černém šatě
Poklad se rád ukryje do jezera
Pod hladinu, jež skrývá mnohé taje
Hledám ten poklad z rána do večera
Veliký měsíc na dně šálku čaje
Žádné komentáře:
Okomentovat