Punding 2024

Punding se uskutečnil 7. září. Bylo opravdu horko - poslední horké dny letošního léta. Sešli jsme se na zámku v Týnci u Klatov.

Je už čtyři měsíce přístupný. Manželé Pelánek Lazarowitz a Jirmusová Lazarowitz ho koupili v roce 1999, opravili ho a stále opravují.

Dovnitř umístili obrovskou sbírku umění Josefa Váchala a nechali stropy vyzdobit od současných umělců. Jeden ze stropů je pojednán tak, aby připomínal kapli sv. Jana Nepomuckého, která stojí zřícená nedaleko Týnce.

Část pokojů je ve stavu hotelovém, jako byla za vlastníka Polívky ve 30. letech 20. stol. V roce 2021, když jsme šli kolem, vypadal zámek pořád jako ruina. Výsledek skvost. Provázela nás paní majitelka. Stav v roce 2021:

Na vstupném nejvíc ušetřil Botas, kterému jsme kromě jeho tří dětí nechali připsat Maňasovic Tondu, a on získal zvýhodněnou rodinnou vstupenku (pro neúplné rodiny) za 270,- Kč pro všechny. Dospělý bezdětný platí 250,-. Jana B. odjela do Plzně pro Kačku, Jirku, Vašíka a Adama. Ma a Tonda se vydali někam sami. 

My ostatní jsme se odebrali napřed na hřbitov v Týnci kvůli pamětní desce Haise Týneckého, hrobu Vilmy Vrbové Kotrbové a hlavně hrobce Kolowratů, kde je pohřbený mj. automobilový závodník Saša Kolowrat. Hrobka samozřejmě byla zavřená.

Deny vymyslel cestu polními cestami na Klenovou a zpět.

Místa se tam jmenují dobře.

Bylo strašlivé horko, ale na Klenové naštěstí přímo na hradě funguje hospoda s pivem, kafem, dorty, zmrzlinovými poháry a smažákem.

Uměnímilovná skupina A (Tómy, Marek a Bára, Deny) si zakoupila ještě lístky na prohlídku galerie a hradu Klenová, skupina B (Martin a Kryštof, Makrela a Míla,Botas s dcerami) šla rovnou zpět k autům do Týnce. 

 

Cestou byli přepadeni zuřivými včelami. Nejvíc žihadel dostal Míla, něco slízly i holky Botkovic. Byli tak hodní, že nám poslali varovnou SMS, takže jsme s Denym a Bárou později obcházeli inkriminované úly velkým obloukem lesem a na radu včelaře Marka měli vypnuté mobilní telefony. Markové šli víceméně kolem úlů, ale včely jim naštěstí nic neudělaly.

Hrad Klenová je super na prolejzání, v jeho místnostech jsou různé instalace. Nejlepší asi byly dětské kresby ze soutěže ZUŠ. V zámku je momentálně celkem nudná výstava. Paní nám pak mimo čas komentované prohlídky odemkla ještě zámecké pokoje s obřadní síní a hracími strojky. V jedné místnosti jsou i obrazy od Vilmy Vrbové Kotrbové včetně jejích portrétů dětí, které se tváří všechny velmi zkroušeně. Bohužel jak nebyla prohlídka komentovaná, tak jsme se nedozvěděli, jestli průvodkyně říká, že je to proto, že je Vilma před portrétováním mlátila. Což je fáma, kterou tam údajně průvodci šíří. Protože jsme měli lístky i do barokní sýpky, navštívili jsme tam výstavu maďarských umělců "Bahno a v Bahně". Nasmáli jsme se, ale vlastně je to spíš k pláči. Větší část výstavy byla videa, jak lidé pomazaní bahnem chodí nahatí maďarskýma bažinama, natřásají se jako slepice před snůškou a půjčují si gumové pantofle.

Býk od Vincence Vinglera z roku 1977 venku před sýpkou je lepší.

Sjeli jsme se všichni ve Smržovicích. Hanka B. přijela rovnou z doktorské konference. Jana F. přijela vlakem a s vítací skupinou si ještě prohlédli viadukt.

Paní otevřela kiosek, takže bylo dost piva, kafe i kofoly. A směli jsme si brát dříví z kempových hromad. Zrušili jsme výpravu na dříví a už jsme si jenom užívali. Díky vybavené kuchyňce už skoro nemusíme vozit vařiče, teď to vypadá, že můžeme nechávat doma i pily a sekery.

Ve Smržovicích nespali jenom Jana s Vašíkem a Makrela a Míla.

Dobrej Punding to byl! 22 lidí, z toho počtu už asi jenom Baruška je dítě... Pan Fojtíček vždycky vzpomíná, jak při první Expedici se střídal s ostatními rodiči, "aby se něco nestalo". Je hezké, jak s námi jezdí i ti mlaďoši, kteří už jsou ve věku "na hlídání".