Silvestr 1988/1999

Silvestr byl u Beranů v bytě. Neboť byl označen jako "bez pyžam" tj. že vlasně nepůjdem spát a nebudeme tudíž pyžama potřebovat, hrozil mu zákaz.

Svízel

Skupina Svízel (Žid, Hanka Laierová, Luboš Holubec, Aleš Vlk, Pavel Rada). Na jaře 1989 se zúčastnili oblastního kola Porty v Rokycanech. Pořadateli byli označeni za perspektivní skupinu.

Z archivu Jany B. přidávám fotku části Svízele, která sleduje na Výstavišti tu "velkou" Portu:

Svízel se dokonce dostal na stránky publikace Michala Juppa Konečného, S kytarou na zádech, O Portách, festivalech a muzikantech českého západu, Plzeň 2017, str. 169.

A díky Hance můžeme zveřejnit i autentickou nahrávku Svízele z Porty na Výstavišti.

2. Expedice 1988

Čekání na vlak do Dobříkova

Příchod do Smržovic

Nádraží v Dobříkově

Hledání místa na Expedici 1988

Jedna z variant místa konání Expedice měl být kemp v okolí Písku. Průzkumná četa ve složení Žid, Vašek, Deny, Lída vystoupila z vlaku v Putimi, prohlédla místní kostnici a obhlížela postupně tábořiště v obcích Zátaví, Stašov u Dobeve (Dobev je jako Dobeš - ha, ha) a u rybníka Milavý. Pak jsme myslím dobíhali lokálku v Rojicích. Podle mapy je to asi 25 km. Dneska bych chcípla. Utkvěla mi ještě v hlavě vesnice Brloh - buď jsme tam bloudili, svačili, nebo tam nebylo vůbec nic.

 Žid s sebou měl samozřejmě kytaru.  Už ráno ve vlaku nás oblažoval nekonečnou  sérií Plíhalovy písně Žlutí sokoli. Když nám na zpáteční cestě nabídl, že zahraje jednu z "ranních písní", schylovalo se k vraždě.

V Nepomuku jsme čekali na nádraží na přípoj na Plzeň. Opilec jménem Sandokan vod Modrý kotvy mi prorokoval, že až mi bude dvacet, tak se na mě každej vy...

Týden nato se jelo na průzkumný výlet do Smržovic (Marek, Žid, Makrela, Lumír, Botas, Lída). Sice strašně pršelo, ale místo konání Expedice bylo potvrzeno.

Študák Software: Rozvoj a Kuličkiáda

Študák Software rostl a sílil. V roce 1988 jsme vyvinuli několik programů pro vlastní potřebu a postupně jsme nabírali zkušenosti.

• LUPIČ 03 - program pro extrakci nahrávacích obrázků z her
• LOUDIL - program pro automatickou katalogizaci programů nahraných na kazetách (ano, milé děti, tenkrát počítače neměly harddisky, CD ani diskety, programy se nahrávaly na magnetické kazety. Co to byly kazety, to vám tatínek poví někdy jindy, když budete hodné).
• PÍSAŘ - program pro psaní na tiskárně (jakýsi jednoduchý textový editor)
• IMAGE ART - program pro automatické generování náhodné grafiky s volbou os souměrnosti
  

V květnu 1988 jsme byli najati, abychom na počítači zpracovali výsledky krajské Kuličkiády - soutěže v kuličkách, která probíhala v Třemošné. Program jsme chtěli napsat den předem, ale Pavel si tenkrát zabouchl klíče v bytě. Jeho rodiče tenkrát byli někde mimo (a mobily, milé děti, tenkrát nebyly), tak jsme museli na kole zajet do Ledec, kde měl Pavlův brácha holku. V Ledcích jsme se nicméně dozvěděli, že jsou oba na zábavě v Trnové. Než jsme sehnali Pavlova bratra a vrátili se s klíčemi do Třemošné, byl večer a na psaní programu jsme měli celkem málo času. Mám pocit, že jsme to dodělali někdy v noci.
Druhý den jsme naběhli na Kuličkiádu. Měli jsme tam kempinkový stolek s přívodem elektriky, na něm ZX Spectrum i s televizí a kazeťákem. Když pak začali organizátoři nosit první výsledky, s hrůzou jsme zjistili, že v programu je nějaká chyba, takže nepočítá to co má. Hned tam na místě jsme chybu našli, program spravili a byli jsme schopni spočítat výsledky. Tenkrát tam byla reportérka z Českého rozhlasu, která s námi natočila reportáž. Ta se pak vysílala na Praze 1, čímž jsme se celostátně proslavili.

Balada na hadry - Ježkárna

Vystoupení v Červeném Kostelci

Prohlídka Kuksu

Smetanova síň Státní vědecké knihovny v Plzni

...a tělo Goliáše

DODATEK OD BÁRY

Balada na hadry

Hrála se asi víckrát ve škole, potom ve vědárně v rámci nějaké soutěže mladých hudebníků (nebo jak se ten klub jmenoval). Tam jsme vyhráli a byli vysláni reprezentovat do celostátního kola. To bylo na zámku v Líšně u Benešova. Když jsem zjistila, že v porotě je např. Ilja Hurník, měla jsem chuť utéct. K mému překvapení nás docela chválili, jen se divili, proč Makrela a já nezpíváme (proč asi?). Nakonec vyhráli borci z Moravy s pásmem o Janáčkovi (kterým jsme nesahali ani po kotníky). My byli druzí a v hlasování diváků dokonce PRVNÍ.! Proto nás taky pozvali do Červeného Kostelce, kde jsme se seznámili se Štěpánem a výborným kyselem jeho maminky. Zachoval se plán využití volného času v Praze a fotky z vědárny a Kostelce. Scénář zřejmě odnes´čas.

Program cesty do Líšna

Dodatek od Marka
Ta organizace se jmenovala Hudební mládež a sdružovala lidi, kteří to - narozdíl od nás - mysleli s vážnou hudbou opravdu vážně. Pokud se dobře pamatuji, vstoupili jsme do této bohulibé organizace jen proto, abychom mohli vystupovat v té Vědárně.
Co se týká Červeného Kostelce, můj největší kulinářský zážitek byl Pavlišák - kdedlo, zelo, smažený řízek. Ještě teď mi naskakuje husí kůže, když si na to vzpomenu.

Porta Stříbro

Marek a Bára vzpomínali, jak je v noci po skončení koncertu legitimovali příslušníci SNB ve Stříbře na nádraží. A sotva vylezli v Plzni z vlaku, museli všichni ukázat občanky zase...

1. Klondike 1988

Musím začít tanečními - radostnou povinností dívky 2. ročníku střední školy v Plzni té doby. Maminka zajásala - Fojtíčkovic Martin chodí do stejného kurzu, tancuj s ním! Ha! Nakonec to tak stejně dopadlo, i když původně byl objektem mého zájmu jistý 190 cm vysoký blonďák, co se učil na prodavače potravin.
Klondike se plánoval zřejmě během ledna, protože na prodlouženou pozval Martin svoje kamarády a nějakej Marek se mě zeptal: "Když jdeš po zasněženým poli, dokážeš jsi představit, že jsi na Klondiku mezi zlatokopama?" A bylo vymalováno.
Klondike se konal u Denyho na chatě. Marek a Deny napsali role a rámcový scénář. Jeli s Denym o den dříve, aby nás mohli čekat v Plešnici na nádraží, kde byla též improvizovaná celnice.

Přípravy na Klondike

Duchovním otcem akce Klondike byl Deny. Už si nevzpomínám, jak se stalo, že mě k tomu přizval. Každopádně mi někdy v zimě půjčil knihu o zlaté horečce na Klondike, kterou jsem poctivě přečetl. Pak jsme zjara dvakrát vyrazili k Beranům na chatu na Hracholuskách. Jednou jsme šli pěšky z Plešnice a jednou jsme jeli autobusem až do Lipna. Cestou jsme vymýšleli ideu a scénář akce. Pamatuji se, že na chatě jsme si na kamnech vařili lančmít s cibulí, protože pravý tremp žere cibuli a pije rum.
Spousta nápadů, která vznikla, se naštěstí nedočkala realizace. Jak tak prohlížím ty staré fotky, vidím, že naopak spousta nápadů se dočkala ztvárnění.
Jedním z nápadů byl i Klondike Herald. Docela jsme s tím vyblbli. Botas dodal výborné kreslené vtipy a ve škole jsem ukecal Edu Rohana, aby nám nakreslil logo.

Bářiny narozeniny

Není nad to dostat k narozeninám hodnotný dárek.

Ano, ta opička má kolem krku oprátku.

Marek - doplnění:
Co se týká těch hodnotných dárků: tuším že o rok později dostala Hanka Laierová k narozeninám dřevěnou šibenici i s funkčním propadlem. Vyrobili jsme jí s Vaškem u nás v dílně.