Odlévání razidla ve slévárně Mistra Berana

Včera jsme ve slévárně Mistra Berana podnikli znamenitý technický experiment s odléváním razidla ve tvaru Afriky. Tady je pár fotek z podařené akce. 

Pokud Vás zajímají detaily, tady najdete mnohem podrobnější report.

Mistr Beran řeže flexou materiál na tavbu.

 

 Prorážení otvorů pro vtok a výfuk.

Vyjmutí taveniny z pece.

 

Kelímek je venku.

 Uchopení kelímku...

A už to teče!

 

Odlitek po očištění.

 

Razíme! Provozní test dopadl úspěšně, i když odhalil nerovnosti v razidle.

 

Prototyp razidla prohlašujeme za úspěšně otestovaný. 

Punding 2023

Punding proběhl 9.-10.9. Byl asi nejpočetnější. Všichni Maňásci, všichni Botci + kámoška + Anežka, Deny, Bára a Zuzka, Jana a Kačka, Martin a Jana, Hanka a Jirka, Tómy a Lucka + Adam. Vychází to na 25 člověků a 4 kytary. Sešli jsem se v Orlovicích a prošli se přes Jezvinec k Medvědí kapli a zpět do Orlovic. Místy to bylo hůř schůdné - hlavně sestup mimo značku suťovým lesem z Jezvince, ale aspoň to bylo dobrodružné. Našli jsme i nějaké houby. A kešky. U rozcestníku Pod Lišákem proběhla češtinářská debata o skloňování slova pestřec - resp. pesterce. Na tábořišti jsme se ubytovali u jediného ohniště. Bylo takové teplo, že jsme se hodně koupali a hledali stín. Díky Denymu proběhl workshop pájení. Marek dronoval. Jana přivezla pomazánku. Večer byl úplně tradiční a to je dobře. Adam a Kačka dojali přehráním písničky Klíčovina od Svízele.

Botswana 2023

Cesta do Afriky z Johannesburgu na Victoria Falls nevypadá jako klubová akce. Na zájezdu byli Katalánci, Němky a Italka, ale také oba Markové, Ma a já, takže to rozhodně byla akce Novotná a její muži! Začínali jsme odletem 11.8., vraceli jsme se 27.8. První zastávka Johannesburg (mj. dům Nelsona Mandely) pak dlouhý přejezd do Botswany a konečně jedno safari za druhým. Viktoriiny vodopády měli míň vody než v květnu 2022, ale prohlédli jsme si je ze Zambijské i Zimbabwské strany. Konečně jsme se zastavili v Livingstone u sochy Emila Holuba. Kromě prvního dne a posledních dvou nocí jsme spali ve stanech, které jsme si sami stavěli a bourali, většina nocí byla v kempech v buši s latrínou a kempinkovou sprchou. Zaplavali jsme si v Okawangu. Marek T. se naučil ovládat člun mokoro - pohání se bidlem. Také mohl vyměnit své boty, klobouk případně propisku za hromadu dřevěných hrošíků. Zvířat byl dostatek včetně vodušek červených, lesoně pestrého a mnoha dalších bečve. Bočkejte si na Markovo přednášky! Vypili jsme spoustu červeného vína, ochutnali mopanové červy a až někomu řeknem "Neflákej se jak Katalánka!", tak to máme z téhle výpravy. A hlavně "Až si pro nás přídou, budem v práci!"

Výlet do Bečova, taky za rododendrony

Abychom uzavřeli cyklus botanických exkurzí, vypravili jsme se do Bečovské botanické zahrady, mladší sestry Průhonického parku. 4 od Botků, Marek, Lída a Jana B. Když už jsme byli v Bečově, nemohli jsme vynechat expozici k relikviáři sv. Maura. Je nově zřízená v zrekonstruovaném Pluhovském paláci a je moc dobře udělaná. Asi už se nikam stěhovat nebude, protože bezpečnostní opatření jsou tam jak na letišti. Kolem celého hradu vede i naučná stezka, na které nás na místě věnovaném obléhání vyděsily zvuky bitvy, které se kvůli autentičnosti linuly zpod chodníku. Obědvali jsme v restauraci, tak to má na výletě být. Bečovská botanická zahrada je z roku 1918, přes manželku vévody Jindřicha Beaufort–Spontin, kterému patřil Bečov, Marii Silva-Tarouca je "příbuzná" s Průhonicemi, které patřily jejímu rodu. Jenom není z objektivních historických důvodů tak vypíglovaná jako Průhonice. Více zde: https://www.becovskabotanicka.cz/ Protože byl "Víkend otevřených zahrad", měli jsme štěstí na komentovanou prohlídku zahrady s jejím ředitelem. Podle něj má zahrada mezi českými botanickými zahradami mimo jiné nejošklivější vstup a nejvyšší nadmořskou výšku. A taky se mezi ostatními zahradami říká, že co už by vyhodili na kompost, to pošlou do Bečova. Na to, že má jenom čtyři zaměstnance, to dělají dobře. Vařej tam dobrý kafe, záchody mají pro "botaniky" a "botaničky" a můžete si koupit sazenici korkovníku amurského. A protože má tahle zahrada 600 m.n.m., tak tam rododendrony v tuhle dobu ještě kvetly.

Výlet za rododendrony

V sobotu 6. května jsme se sešli u hájovny v Průhonickém parku, abychom si užili rozkvetlé rododendrony. Marek, Lída a Lucka, 4 Botkovi, Jana a Kačka, Marek a Bára a Kristýna. Park nás překvapil svou rozlehlostí. Kristýna nám povyprávěla spoustu krajinářských zajímavostí. Něco tam kvetlo - skalničky, azalky, narcisy, ale na kvetoucí rododendrony bylo ještě brzo. V blízkosti zámku se taky pohybovalo dost jiných lidí, ale naštěstí to bylo snesitelné. Část cestiček byla bohužel v rekonstrukci, takže jsme se ke konci vycházky nedobrovolně rozdělili na dvě skupiny, které na sebe přes stráň viděly, ale nemohly k sobě. Myslím, že část výpravy by si výlet určitě někdy zopakovala, ale až rododendrony určitě pokvetou. Ti, kteří většinu rostlin nazývají "smrdutka nachová", nemusí! Po procházce jsme se přesunuli k Teskům na zahradu, opekli si buřty a konzumovali. Tam rododendrony kupodivu kvetly.

Tomandl 2023

Tomandl 2023 se uskutečnil 4.února. Sešlo se nás Marek a jeho 7 žen. První zážitek jsme měli hned za Hojsovkou, kde jsme pomáhali starší paní, která na běžkách stála po hodně dlouhé době. Paní zjistila, že už běžkování pro ní není, ale nedařilo se jí ty lyže sundat z nohou. Hlavně Marek a Jana jí pomohli rozepnout stávkující vázání, aby mohla odejít aspoň pěšky. Hrdinským skutkům nebyl konec! Jana naplánovala výstup po neznačené cestě (v létě je tam asfaltka) do sedla mezi Můstkem a Prenetem. Cesta byla ukrutně zasněžená. Marek statečně prošlapával a my se potácely za ním. Nakonec do sedla vylezly i ty, které něměly šupiny. Pod vrcholem můstku, kdy už jsme toho měli všichni dost, a Marek tvrdil, že je ledoborec Jermak, navrhla Jana sjet už zpět do Hojsovky cestou, kterou jsme před dvěma lety stoupali (kdo tam tehdy byl, ví, že je to strašný krpál). Nikdo jsme neprojevili nadšení. Na hřebeni byla upravená stopa, slunce svítilo, všechno zasněžené, tak proč jet hned zase dolů? Jana si ale trvala na svém a zmizela nám v závějích. Na vrcholu Můstku jsou nově tři dřevěné kříže. Bylo tam dost lidí a psů. Nejvíc jsme se líbili retrívrovi, který později Markovi zezadu v plné rychlosti podrazil hůlku a málem ho povalil. Pro cestu zpět jsme zvolili tradiční žlutou značku. Od začátku klesání je to k Tomadlovu křížku ještě 500 metrů. Uznali jsme, že za kilometr navíc nám křížek nestojí, a zahájili sestup. Když jsme byli asi v polovině, volala Jana, že žije. Byla ráda, že jsme s ní nikdo nejeli. Její variantní cesta byla prý hodně náročná... Ale dokázala ještě zmobilizovat síly, dorazila do Hojsouvky těsně po zavíračce obchodu v 15:00, proškemrala se dovnitř a koupila mletý kafe a linecké polomáčené rohlíčky. Sjezd po žluté byl tradičně padací. Marek má odřený nos. Ještě že s námi jezdí doktorka! Na ten nejprudší sjezd jsme si stejně všichni lyže sundali. Na loukách nad Zámečkem byly upravené tratě a tam se jelo zase krásně! Ještě přidávám fotky od Báry z vrcholu Můstku:

Silvestr 2022

Silvestr se konal u Botků ve Lhotě (Botkovi, Martin, Bára a Marek, Jana B., Marek, Makrela a Míla). Odehrála se vycházka podél řeky a konzumace všeho možného včetně guláše. Já jsem dala přednost válení v posteli s horečkou. Cestou domů srazil Marek mezi Plzní a Třemošnou autem prase.