Oblík, 17.11.2021

 

 

 

 

17. listopad jsme se rozhodli oslavit výstupem na Oblík v Českém středohoří. Z Prahy přijeli všichni Maňasovi a Bára, z Plzně my a Hanka. Samozřejmě byla mlha a bláto a fučel vítr, ale nakonec i ty výhledy byly. A úžasné. Příjemným překvapením byla hřebenovka mezi Srdovem a Brníkem (kopce, které s Oblíkem sousedí). Výlet jsme zakončili v Lounech obědem a procházkou po pamětihodnostech.

Punding 2021

18. 9. 2021 jsme se sešli u kostela v Týnci u Klatov. Marek, Lída + Lucka; Jana + Kačka, Bára + Zuzka, Hanka Zlámalová, Ma, Deny, Botas, Hanka + Zuzka a Barča. Báli jsme se, že bude zima, ale nakonec to byl asi poslední teplý podzimní den. Na hřbitově v Týnci je pohřbená malířka Vilma Vrbová-Kotrbová a na roubence u vchodu na hřbitov je pamětní deska spisovatele Josefa Haise Týneckého.

Dominantou vesnice je chátrající barokní zámek postavený podle návrhu stavitele Alliprandiho. Původně patřil Kolovratům, dnes má jiného soukromého majitele (sběratele umění) a údajně se opravuje. Moc to nevypadá...

Procházka po okolí Týnce byla sice krátká, ale plná zajímavých věcí:zřícenina kaple sv. Jana Nepomuckého, Loretánská kaple, zámeček (hájovna) Loreta.

Do Smržovic jsme dorazili docela brzy odpoledne, přinesli jsme dřevo a Botas a Marek se vykoupali.

 Deny si přivezl několik technických vychytávek: pilku na baterky a plamenomet na rozdělávání ohně. S Markem svedli souboj technologií - ten měl s sebou samozřejmě pilu, sekeru a taky křesadlo. Ruční pila dýl vydží, plamenomet je spolehlivější než křesadlo. Po mnoha marných pokusech mnoha lidí se křesadlem povedlo vykřesat oheň Hance Z. - finta je v nacupovaném papírovém kapeníku - ten jiskra spolehlivě zapálí.

Deny, Marek, Lída a Hanka s Barborkou si ještě vylezli na Modlín.

Žid přijel s dodávkou a panem Burčákem právě včas na grilovanou šunku.

Jana přivezla i Vašíka.

Nocovali jen Žid a Deny v autech a my a Bára s Gráciemi ve třech stanech. Dobrý Punding to byl. Sice ještě nebyl úplněk, ale noc byla magická a inspirativní:

Měsíc je jak lucerna, i když zhasne záchod 

Se smutkem srdci opouštím město Náchod 

Se smutkem v srdci a stěžkou hlavou 

Zase jsem nenašel tu pravou 

 

Marek s Židem byli tak progresivní, že poslali nahrávku Ptáka Lumírovi na službu do nemocnice.

Vaškovo výročí 2021 - z Jesenice přes Petrohrad do Blatna

 

 

Cíl výletu na Vaškovo výročí vymyslela Bára, když shlédla film Úsměvy smutných mužů natočený v psychiatrické léčebně Petrohrad. Tu léčebnu potřebuje vidět! Pak už stačilo jen přidat několik dalších místních pamětihodností a voilá!

Sraz byl na nádraží v Blatně u Jesenice. Jana s Makrelou a Kačkou dorazily na poslední chvíli, protože moc dobře navigují a jezdily 7 minut (nebo kolik) po Plasech.

Vlak do Jesenice by na nás stejně počkal, protože takovou tržbu za jízdenky tam dlouho neměli. 8 dospělých (Teskovi, Novotných, Botkovi, Jana a Makrela), 3 grácie (ty už nejsou děti a nesmějí se ani fotografovat) a 3 Botinky.

Fara v Jesenici

Zeď u kostela v Jesenici

Z Jesenice jsme vyrazili po naučné stezce směrem na Petrohrad. 

Za Jesenicí

 

Za Jesenicí

 

Bojující slepýši

 

U zaniklé Švýcarské hájovny v bývalé oboře petrohradského zámku jsme se naobědvali.

Další cíl byly Petrohradké skály, které nás hodně příjemně překvapily. Škoda, že nikdo neděláme bouldering jako Adam Ondra. Jsou tam na to terény.

Dá se ale lézt i bez boulderingu

 

 

 

 

Břichozmiz

 

 

 

 

 

        

 

 

 

Marek odpočívá

 

 

 

Nad Petrohradem jsme se rozdělili: skupina A (Grácie) se chtěla trhnout už dávno a tak dostaly pokyn držet se červené značky a dojít do Blatna, skupina B (Hanka s Barborkou) se chtěly vyhnout klesání k léčebně a stoupání zpět stejnou cestou a vyrazily stejným směrem.

Alejí svatých (Makrela tam má rezervovaný sloupek za distanční výuku a péči o celou rodinu a vnučku) jsme došli k léčebně - areál krásný výhledy krásné, pozůstatky anglického parku krásné, ale stačí, že tam jezdí Cirkus Paciento. My dovnitř snad nemusíme.

 

Jeden ze sloupků v Aleji svatých

 

Dobyt!

 

 

Dobyt!

 

Dříve zámek Černínů, již dlouho léčebna

Vystoupali jsme ke kapli Všech svatých a zřícenině Petršpurk. Krásný výhled směrem na Doupov, Krušné hory a elektrárny.

Vyhlídka u kaple

Zbytky hradu

 

Skály pokračovaly i pod Petršpurkem. Dalo se do nich vlézt a na jiném místě vylézt.

Další zastávka byl 900 let starý dub u silnice Petrohrad-Stebno. Objalo nás ho 7.

U silnice jsou ještě dvě drobné památky:

Stebenský obelisk (U Koule), neví se o něm nic, bývá spojován s Černíny

Smírčí kříž Stebno (stéla antropomorfního typu ze 14.-17. stol.)

Trochu nám vrtalo hlavou, že nemůžeme dohonit Hanku s Barborkou. Že nedohoníme grácie nám bylo jasné. Nahlásily se nám, že už jsou v Blatně právě když jsme si dávali ve Stebně kafe.

Téhle stebenské holce jsme fakt záviděli

Na kraji Stabna v jedné zahradě sochal pán mamuta. Měl tam ještě nějaké budhy a anděly, ale báli jsme se ho oslovit.

Sv. Jan Nepomucký na kameni u rybníka v Blatně

Holky na nás čekaly v Blatně u kostela. Naštěstí nám potvrdily, že Hanka prošla kolem, ale nevšimla si jich a asi bude u aut.

Návrat k autům

 

Takže nejvíc bodů za tenhle výlet má Barborka jako nejrychlejší člen výpravy! Jo a bylo to 15.