Vaškovo výročí 2021 - z Jesenice přes Petrohrad do Blatna

 

 

Cíl výletu na Vaškovo výročí vymyslela Bára, když shlédla film Úsměvy smutných mužů natočený v psychiatrické léčebně Petrohrad. Tu léčebnu potřebuje vidět! Pak už stačilo jen přidat několik dalších místních pamětihodností a voilá!

Sraz byl na nádraží v Blatně u Jesenice. Jana s Makrelou a Kačkou dorazily na poslední chvíli, protože moc dobře navigují a jezdily 7 minut (nebo kolik) po Plasech.

Vlak do Jesenice by na nás stejně počkal, protože takovou tržbu za jízdenky tam dlouho neměli. 8 dospělých (Teskovi, Novotných, Botkovi, Jana a Makrela), 3 grácie (ty už nejsou děti a nesmějí se ani fotografovat) a 3 Botinky.

Fara v Jesenici

Zeď u kostela v Jesenici

Z Jesenice jsme vyrazili po naučné stezce směrem na Petrohrad. 

Za Jesenicí

 

Za Jesenicí

 

Bojující slepýši

 

U zaniklé Švýcarské hájovny v bývalé oboře petrohradského zámku jsme se naobědvali.

Další cíl byly Petrohradké skály, které nás hodně příjemně překvapily. Škoda, že nikdo neděláme bouldering jako Adam Ondra. Jsou tam na to terény.

Dá se ale lézt i bez boulderingu

 

 

 

 

Břichozmiz

 

 

 

 

 

        

 

 

 

Marek odpočívá

 

 

 

Nad Petrohradem jsme se rozdělili: skupina A (Grácie) se chtěla trhnout už dávno a tak dostaly pokyn držet se červené značky a dojít do Blatna, skupina B (Hanka s Barborkou) se chtěly vyhnout klesání k léčebně a stoupání zpět stejnou cestou a vyrazily stejným směrem.

Alejí svatých (Makrela tam má rezervovaný sloupek za distanční výuku a péči o celou rodinu a vnučku) jsme došli k léčebně - areál krásný výhledy krásné, pozůstatky anglického parku krásné, ale stačí, že tam jezdí Cirkus Paciento. My dovnitř snad nemusíme.

 

Jeden ze sloupků v Aleji svatých

 

Dobyt!

 

 

Dobyt!

 

Dříve zámek Černínů, již dlouho léčebna

Vystoupali jsme ke kapli Všech svatých a zřícenině Petršpurk. Krásný výhled směrem na Doupov, Krušné hory a elektrárny.

Vyhlídka u kaple

Zbytky hradu

 

Skály pokračovaly i pod Petršpurkem. Dalo se do nich vlézt a na jiném místě vylézt.

Další zastávka byl 900 let starý dub u silnice Petrohrad-Stebno. Objalo nás ho 7.

U silnice jsou ještě dvě drobné památky:

Stebenský obelisk (U Koule), neví se o něm nic, bývá spojován s Černíny

Smírčí kříž Stebno (stéla antropomorfního typu ze 14.-17. stol.)

Trochu nám vrtalo hlavou, že nemůžeme dohonit Hanku s Barborkou. Že nedohoníme grácie nám bylo jasné. Nahlásily se nám, že už jsou v Blatně právě když jsme si dávali ve Stebně kafe.

Téhle stebenské holce jsme fakt záviděli

Na kraji Stabna v jedné zahradě sochal pán mamuta. Měl tam ještě nějaké budhy a anděly, ale báli jsme se ho oslovit.

Sv. Jan Nepomucký na kameni u rybníka v Blatně

Holky na nás čekaly v Blatně u kostela. Naštěstí nám potvrdily, že Hanka prošla kolem, ale nevšimla si jich a asi bude u aut.

Návrat k autům

 

Takže nejvíc bodů za tenhle výlet má Barborka jako nejrychlejší člen výpravy! Jo a bylo to 15.

 

 

Bořeň 22.5.2021

Pohled směr Most

Paní Lékárníková fotí bořeňskou astru.

Maskot turistického pochodu

Bílina

Vrcholové foto

 

Bořeň (539 m.n.m.) je nejepičtější kopec Českého Středohoří. Není jako většina tamních kopců porostlý lesem a stepí, ale je to znělcová kupa se skalním městem a horolezeckými terény. Tak dlouho jsme kolem ní jezdili do Německa, až jsme se v roce 2020 na ni s Markem odhodlali vylézt a letos jsme se snažili zlanaři i ostatní, aby poznali, jak je to krásnej kopec. Bohužel z Plzně necelé 2 hodiny autem, z Prahy je to o trochu blíž.

22. května za námi přijely Hanka se Zuzkou, abychom jeli jedním autem. Bára sama vyrazila z Prahy.Sešli jsem se u Chaty pod Bořní.

Počasí bylo naštěstí objednané. Letošní jaro je jinak velice studené a pořád prší.

Na kopci bylo docela dost lidí, protože se tam pořádal nějaký turistický pochod. Kontrolu na vrcholu s razítky hlídal typický horský svůdce (65+). Moc si s námi chtěl povídat a laškovat.

Zuzka bude mít nejlepší fotoherbář ze třídy, protože kromě všudypřítomné tařice jsme našli ještě odkvetlé koniklece, kopytník evropský, kandík psí zub, smolničku obecnou a samozřejmě endemickou bořeňskou astru. 

Po sestupu jsme přejeli jedním autem do Lázní Bílina. Z původních lázní funguje pouze stáčírna Bílinské kyselky a Zaječické hořké. Zbytek objektů chátrá. V parku mají jinan a liliovník tulipánokvětý a taky Lesní kavárnu. Tam jsme výlet ukončili sladkou tečkou. Bára si vytvořila skupinu A a šla si ještě prohlédnout centrum Bíliny.

Bořeň od lázní

Lesní kavárna z roku 1892

Bořeňská astra - hvězdnice alpská (Aster alpinum)

 

 

 

Čarodějnice 21

 Na čarodějnice nás pozvala Bára do Klukovic. Sešli jsme se 2. května. Po dlouhém lockdownu bylo milé vidět jiné tváře než nejbližší příbuzné a překročit hranice okresů. Pozn. - jak to teď čtu, tak doufám, že za pár let už nikdo nebude tušit, co se tu vlastně pitomého dělo.

Byla docela zima, ale postávali jsme u ohně, jedli a pili a dobré to bylo. Proběhla exkurze na střechu a výprava pro pivo do pivovaru v Prokopáku.

Fotky nejsou.