Tomandl 2023 se uskutečnil 4.února. Sešlo se nás Marek a jeho 7 žen. První zážitek jsme měli hned za Hojsovkou, kde jsme pomáhali starší paní, která na běžkách stála po hodně dlouhé době. Paní zjistila, že už běžkování pro ní není, ale nedařilo se jí ty lyže sundat z nohou. Hlavně Marek a Jana jí pomohli rozepnout stávkující vázání, aby mohla odejít aspoň pěšky. Hrdinským skutkům nebyl konec!
Jana naplánovala výstup po neznačené cestě (v létě je tam asfaltka) do sedla mezi Můstkem a Prenetem. Cesta byla ukrutně zasněžená. Marek statečně prošlapával a my se potácely za ním. Nakonec do sedla vylezly i ty, které něměly šupiny.
Pod vrcholem můstku, kdy už jsme toho měli všichni dost, a Marek tvrdil, že je ledoborec Jermak, navrhla Jana sjet už zpět do Hojsovky cestou, kterou jsme před dvěma lety stoupali (kdo tam tehdy byl, ví, že je to strašný krpál). Nikdo jsme neprojevili nadšení. Na hřebeni byla upravená stopa, slunce svítilo, všechno zasněžené, tak proč jet hned zase dolů? Jana si ale trvala na svém a zmizela nám v závějích.
Na vrcholu Můstku jsou nově tři dřevěné kříže. Bylo tam dost lidí a psů. Nejvíc jsme se líbili retrívrovi, který později Markovi zezadu v plné rychlosti podrazil hůlku a málem ho povalil.
Pro cestu zpět jsme zvolili tradiční žlutou značku. Od začátku klesání je to k Tomadlovu křížku ještě 500 metrů. Uznali jsme, že za kilometr navíc nám křížek nestojí, a zahájili sestup.
Když jsme byli asi v polovině, volala Jana, že žije. Byla ráda, že jsme s ní nikdo nejeli. Její variantní cesta byla prý hodně náročná... Ale dokázala ještě zmobilizovat síly, dorazila do Hojsouvky těsně po zavíračce obchodu v 15:00, proškemrala se dovnitř a koupila mletý kafe a linecké polomáčené rohlíčky.
Sjezd po žluté byl tradičně padací. Marek má odřený nos. Ještě že s námi jezdí doktorka! Na ten nejprudší sjezd jsme si stejně všichni lyže sundali.
Na loukách nad Zámečkem byly upravené tratě a tam se jelo zase krásně!
Ještě přidávám fotky od Báry z vrcholu Můstku:
