Výstup na Běleč

Běleč je kopec nad Švihovem (712 m.n.m.). To je výzva! Bylo rozhodnuto uskutečnit zde prvovýstup s kyslikovými přístroji.
Ráno na nádraží jsme se sešli patřičně vybaveni. Já jsem měla na zádech krabici od bot a k ní připojený šnorchl. Jana batoh s připojenou hadicí od vysavače. Někdo měl myslím nafouklé igelitové pytlíky s gumičkou. Šerpové kyslíkové přístroje nepotřebovali. Marek-šerpa měl šálu uvázanou jako šerpu a placku s tygrem.
Vzhledem k datu konání jsem doma měla nakázáno případnou státní vlajku vytáhnout až v lese.
Ze Švihova jsme šli po žluté značce do Mezihoří a odtud už začalo stoupání. Bylo hnusně. V krytém posedu jsme rozbili základní tábor. Pokus o dobytí vrcholu provedli pouze... Jiná skupina zůstala sedět v posedu.

DODATEK OD BÁRY

Živě si vzpomínám na dobytí vrcholu Bělče, kde se nevím proč Vašek rozhodl, že si nezasloužím déle žít, omotal mi kolem krku provaz a zapletl do něj moje vlasy tak, že to vypadalo, že buď si je budu muset razantně zkráti nebo budu chodit do konce života s provazem kolem krku (teda asi horolezeckým lanem).

Študák Software: Cracker

Jednoznačně největší peckou Študák Software byl Cracker. Textová hra pro ZX Spectrum, kterou jsme napsali něhem léta a podzimu 1989.

Děj Crackera byl celkem jednoduchý, volně se inspiroval slavnou hrou Podraz od Františka Fuky. Byla to jednoduchá detektivka s počítačovou zápletkou. Úvodní obrazovku nakreslil Ondřej Kafka, vlastní hra je čistě textová. Crackera jsme napsali v Quick Basicu - kompilátoru, která významně zrychlil běh programu.
Zajímavý byl tím, že v sobě obsahoval jednoduchý emulátor operačního systému MS Dos. Manuál k MS Dos jsem tuším šlohl na Pedagogické fakultě, kde jsme byli na exkurzi v rámci výky maturitního předmětu Počítače a programování. V té době začalo zemědělské družstvo Slušovice dovážet první PC, která se prodávala za neuvěřitelné ceny (přes 100 000,- Kčs, dražší než auto).
Crackera jsme dotáhli do funkčního stavu 15.10.1989, měsíc před převratem.
Co následovalo, mě dodnes nepřestává udivovat. Začali jsme ho prodávat poštou. Pavel udělal Crackerovi propagaci v ZX Magazínu a v komunitě majitelů Spectra. Zájemce si poslal objednávku, Pavel nahrál Crackera na kazetu a poslal ji na dobírku. Cracker dosáhl neuvěřitelného počtu několika desítek prodaných kusů (tuším že jich bylo mezi 50-60, Pavel to jistě bude vědět přesně). (Oprava: Dle Pavlových záznamů se Crackera prodalo celých 240 kusů! Tak to je megaúspěch!)
Prodej šel úplně mimo mě, Pavel se o to kompletně postaral. Vždycky mi jenom nahlásil, kolik se toho zase prodalo a dal mi můj podíl z vydělaných peněz. Byl to můj první příjem v životě v oblasti mé profese.
Když se mi Cracker dostal po letech znovu do ruky, zjistil jsem, že je v něm dodnes chyba, která při určitém způsobu hraní znemožňuje dohrání. Přesto dohrát jde a řada lidí Crackera dohrála.
To, že se Cracker prodal tolikrát, je pro mě signál, že to byla dobrá hra, která se lidem líbila a řekli si to mezi sebou. Je třeba si uvědomit, že byla jiná doba - nebyl Internet, programy se běžně zadarmo kopírovaly na kazetách. ZX Spectrum byl v té době už 7 let starý počítač, zas tak moc lidí ho nemělo a 240 prodaných kusů je prostě úžasný výsledek.