 |
| Vystoupení v Červeném Kostelci |
 |
| Prohlídka Kuksu |
 |
| Smetanova síň Státní vědecké knihovny v Plzni |
 |
| ...a tělo Goliáše |
Balada na hadry
Hrála se asi víckrát ve škole, potom ve vědárně v rámci nějaké soutěže mladých hudebníků (nebo jak se ten klub jmenoval). Tam jsme vyhráli a byli vysláni reprezentovat do celostátního kola. To bylo na zámku v Líšně u Benešova. Když jsem zjistila, že v porotě je např. Ilja Hurník, měla jsem chuť utéct. K mému překvapení nás docela chválili, jen se divili, proč Makrela a já nezpíváme (proč asi?). Nakonec vyhráli borci z Moravy s pásmem o Janáčkovi (kterým jsme nesahali ani po kotníky). My byli druzí a v hlasování diváků dokonce PRVNÍ.! Proto nás taky pozvali do Červeného Kostelce, kde jsme se seznámili se Štěpánem a výborným kyselem jeho maminky. Zachoval se plán využití volného času v Praze a fotky z vědárny a Kostelce. Scénář zřejmě odnes´čas.
 |
| Program cesty do Líšna |
Dodatek od Marka
Ta organizace se jmenovala Hudební mládež a sdružovala lidi, kteří to - narozdíl od nás - mysleli s vážnou hudbou opravdu vážně. Pokud se dobře pamatuji, vstoupili jsme do této bohulibé organizace jen proto, abychom mohli vystupovat v té Vědárně.
Co se týká Červeného Kostelce, můj největší kulinářský zážitek byl Pavlišák - kdedlo, zelo, smažený řízek. Ještě teď mi naskakuje husí kůže, když si na to vzpomenu.
Ta organizace se jmenovala Hudební mládež a sdružovala lidi, kteří to - narozdíl od nás - mysleli s vážnou hudbou opravdu vážně. Pokud se dobře pamatuji, vstoupili jsme do této bohulibé organizace jen proto, abychom mohli vystupovat v té Vědárně.
Co se týká Červeného Kostelce, můj největší kulinářský zážitek byl Pavlišák - kdedlo, zelo, smažený řízek. Ještě teď mi naskakuje husí kůže, když si na to vzpomenu.
