Punding 2014 aneb Dunky žalky, a co já ?

Nová kaple nad Smržovicemi

Pohled na Smržovice od nové kaple

Letošní Punding byl komornější - "pouze" 21 účastníků.
Na koupališti vylepšili hospodu. Na jednu stranu je to dobře - mohli jsme se pod jejím přístřeškem schovávat celé odpoledne před deštěm, na druhou stranu je to naprd, neboť opilci z hospody s námi strávili celou noc.
Předpověď slibovala slunečné letní počasí. Celé odpoledne jsme seděli v přístřešku, jedli spoustu dobrot - Zuzčin narozeninový malinový dort, víno z Ledovce, koláče. Botas namaloval další komiks o medvědovi. Přijel Deny a hlásil, že radary ukazují jediná dvě místa v ČR, kde prší: Holoubkov a Smržovice.
Nakonec pršet přestalo, takže jsme natahali dříví, našli houby do bramboračky a odlovili kešku u viaduktu. Kačka, Zuzka T. a Lucka uspořádaly noční hru. Z lesa vyšlo tvrdý i měkký i, prostě pohoda.
V tuhle chvíli dostala hlavní úlohu na Pundingu skupina opilců z hospody. Nejdřív jenom hráli hodně nahlas na kytaru. Pak si i nahlas povídali. Pak už byli tak ožralí, že si vzpomněli vždycky jen na první slova písničky. Pak už si vzpomněli jen na první slova dvou písní: Ani mráz na Fešáky neplatí a Dunky žalky, a co já, což jim vydrželo (prokládáno moudrými hovory o životě a nafukováním matrace) do půl šesté ráno. Většina z nás v noci aspoň na chvíli upadla do bezvědomí. Nejstatečnější i spali.
Punding měl hezký i druhý den: Bára, Kristýna, Vašík a Botasi šli lovit kešky na Koráb. Jana naložila do auta Kačku, Zuzku, Majdu a Lucku a udělali si u Bočků holčičí den s králíčkem a želvama.