 |
| Dáma s hranostajem II. |
Dáma drží v náručí zvířátko, které (zvláště v bílé barvě) bylo v období
renesance bráno jako symbol cudnosti a čistoty a odkazovalo tak na nezkaženost portrétované dámy.
Podle názvu obrazu by se mělo jednat o
hranostaje, dle zoologů se ale spíše jedná o
albinistickou fretku. Hranostaj je totiž výrazně menší, je těžko ochočitelný a plachý (a byl by tedy nevhodnou předlohou pro pomalu a důkladně pracujícího Leonarda), navíc bílý je pouze v zimě a ve státech jižní
Evropy většinou ani tehdy ne.
Označení zvířátka jako „hranostaj“ mohlo vzniknout i jako narážka na dívčino příjmení. „Gallé“, které je zkrácenou formou jména Gallerani, je totiž také řecké označení hranostaje.
Tolik teorie.
Do Berlína jsme vyrazili v sobotu ráno ve složení Botas, Jana, Marek, Lída. Nejméně na hranice se ženská část posádky vzpamatovávala z toho, že s sebou nemáme pastelky, CD s pohádkama, velkou svačinu a hlavně děti. Cesta trvá cca 4,5 hodiny. Největší skvosty na trase jsou obce Pšov a Sýrovice. Nejnudnější cesta je za Drážďanama - až do Berlína jenom borový les.
Ubytování jsme měli v hotelu Motel One hned u hlavního nádraží. Prohlásili jsme se za skupinu a pořídili si celodenní skupinovou jízdenku na městskou dopravu. Natěšeně jsme dorazili na Muzejní ostrov (Museuminsel) k Bode Museu, že jako na tu výstavu. Nikde ani noha - pořadatelé nám vysvětlili, že pro dnešek je výstava vyprodaná - ať to zkusíme večer na večerní prohlídu, nebo druhý den ráno. Jako náhradní program jsme zvolili egyptskou expozici s královnou Nefertiti v Novém muzeu. Botas mumie zavrhl a užil si Berlín po svém včetně předstírání zájmu o koupi luxusního vozu Citroën ve firemní prodejně. Zbytek výpravy se popasoval nejen s mumiemi (žádné tam nejsou), ale i s archeologickými nálezy z celé Evropy. Prošli jsme pak hlavní tepnu Unter den Linden, dali si kafe v kavárně televize ZDF a přes Braniborskou bránu došli k Reichstagu. Ten je kromě jiného pozoruhodný tím, že se před ním nesmí grilovat, jak nás důrazně upozornila tabulka.
Jako další cíl byl vybrán pamětní kostel Viléma I. v Západním Berlíně, který je ponechán ve stavu po bombardování jako memento války. Věděli jsme, že je u stanice S-Bahnu ZOO. Všechny jsem iniciativně donutila vystoupit na stanici Tiergarten - zološka jako zološka. No nemohli jsme ho tam najít. Ten kostel. Ale nemohli jsme ho najít ani v okolí stanice ZOO. Všude samé mrakodrapy. Až po delší době nám došlo, že jeden z těch mrakodrapů je vlastně lešení kolem kostela, a že se dovnitř nedostaneme. Aspoň jsme byli na té stanici jako My děti ze stanice ZOO.
Večer jsme strávili couráním po Alexanderplatzu - dostat se na věž je skoro nemožné - vydávají se časované vstupenky a čeká se několik hodin - a po Nikolaiviertel. Tam jsme se i navečeřeli. Jana měla lososa, Marek bramboračku s celým opečeným buřtem a salát, Botas kuličky z mletého masa s bramborem. Všechno dobrý. Ale nedávejte si nikdo nikdy Herink Bismarck. Jsou to opečené mastné horké brambory a k tomu studená ryba v remuládě.
Ráno jsme v bojovném duchu vyrazili do fronty na lístky na výstavu. Marek s Botasem statečně stáli 1,5 hodiny před pokladnou. Jana a já jsme zašli na Wiededamský most, kde žebrávala slečna Andachová s Kuličkou (Erich Kästner, Kulička a Toník), a pak ke kostelům u Unter den Linden. Nejhezčí jsou na Gerndarmermarktu. Naše vstupenky měly nakonec pořadová čísla 80 - 84. Na výstavu se pouštělo po malých skupinkách, nesměla být ani kabelka větších rozměrů. Renesanční portréty dobrý, ale výborné je i celé muzeum - evropské umění od románského po barokní. Po dvou hodinách byl člověk úplně vyřízenej.
Obědvali jsme v bufetech na hlavním nádraží. Tam dostanete úplně všechno - i gyros i sendvič Bismarck. A pak už jen domů, do Čech...
Takovýhle výlety by měly bejt každej měsíc. Zasloužíme si to!!!
 |
| Nejlepší krám s medvědy v Nikolaiviertel |
 |
| Marek pod věží |
 |
| Po setkání s UMĚNÍM |
 |
| Botas a Reichstag |
 |
| Jana a pan Humbolt |
 |
| V nejvyšším patře hlavního nádraží |
 |
| Hodiny na Alexanderplatzu |
