Hledání smyslu Expedice 1992

U Denyho na chatě proběhlo dvoudenní výjezdní zasedání Přípravného výboru ve složení Deny, Bára a Lékárníkovi. Program byl následovný: 1. Jídlo (pamatuju si opečenou slaninu ráno k snídani), 2. Vycházka, 3. Diskuse nad problémy nulté varianty Expedice 91.
Idea byla velkolepá. Krajina kolem Smržovic měla být rozdělena na tři cituji disjunktní podmožiny, které se stýkají na Napoleonovi Trojjediném:
1. Mluvící Balíkov (Bára) - božstvo Papouš, posvátná kniha Mluvící Balík
2. Saturninova země (Deny) - božstvo Blahoslavená Teta Kateřina, posvátná kniha Saturnin
3. Středozemě (Marek) - božstvo Gandalf Šedý, posvátná kniha Pán prstenů
Taktéž božstva mají dohromady tvořit Napoleona Trojjediného. Cituji Tyto knihy jsou posvátné, protože obsahují vše, co v těchto zemích bylo a bude, a co neobsahují, to v těchto zemích nebylo a nebude.
Mělo se jednat o týdenní souboj dvou družstev, která by plnila úkoly v jednotlivých zemích, a to reálné i fiktivní. Byl propracován i systém soubojů střelnými zbraněmi - přípustné byly vodní stříkací a špuntovky s přísavkami.
Co je důležité - body se nazývaly PUNKTY  a měly být připisovány do PUNDINGU.
O Silvestru měli být s plánem seznámeni ostatní. Asi byli, ale nadšení postupně vyprchalo, a Expedice 1992 proběhla jako puťák s žebřiňákem a kárkou do Smržovic.

Výlet na Vladař 1991

Podle oblečení a stavu přírody to bylo nejspíš na podzim...
Nedůležitější odkaz z této akce je úryvek z místní vyhlášky umístěné v budce železniční stanice Záhořice. (Je to fakt jenom bouda u kolejí. Viděli jsme ji na podzim 2010 a vypadá furt stejně.)
"podepsán Karel Zachatý, náčelník Železniční stanice Záhořice."

Nádraží Žlutice

Jezírko na vrcholu Vladaře

Záhořice

1. Punding 1991

Jak vznikla idea pundingu? Jak vniklo slovo punding? Žije punding ještě?

Zřejmě coby vysokoškoláci se spoustou volného času jsme naznali, že stanovat ve Smržovicích lze i v době babího léta. Etymologický základ slova pochází jednak ze zkomoleniny slova puding - myslím, že jsme se těšili, že ho budeme jíst s ostružinami, jednak má pravděpodobně původ v básni Egona Bondyho "Dagmara má novou pundu, jež jí činí mnohou jundu. Ušila si na ní bundu, na tu pundu."

Dle dochovaných fotek soudím, že se nás tenkrát víc nesešlo, nocovali jsme tam jednu noc a bylo docela teplo. Hráli jsme nějakou soutěž - obdobu fantů. Trestné body se značily ostružinou rozmáčklou na čele.

Amfiteátr Rýzmberk

Amfiteátr Rýzmberk

Pod Napoleonem

Napoleon - pařez

Napoleon - vrcholové foto

Marek v Dobříkově na nádraží

Žid na fichtlu (pro srovnání sken z negativu)

Pod Napoleonem

Žid na fichtlu (pro srovnání sken z fotografie)

 Botas dorazil na fichtlu za Švihova - asi jen na skok a fotit se nenechal.

A jestli punding ještě žije? Byl vzkříšen 5.9.2010. Punding is not death!

Vandr do Českého krasu

Malá Amerika

Velká Amerika

Kemp na Karlštejně

Na akci byli Pavel Maňas a Marek a Michal Novotných. Spali pod širákem a koupali se ve Velké Americe. Bez plavek.

5. Expedice 1991

Maminky nás varovaly, protože opravdu to léto dost pršelo a pár dní před začátkem Expedice kulminovaly na Berounce povodně. Maminky mají vždycky pravdu.

Důležitou součástí přípravy na tuhle Expedici bylo pečlivé nastudování knihy Zdeňka Jirotky Saturnin, protože se mělo konat meziposádkové utkání ve znalostech - jakýsi vstupní test. Sestavoval ho Martin.

Ještě před Expedicí museli Botas se Zahradníkem přivéz loď ze Švihova. Zvládli to po vodě za 1 den. Vyčerpaný Botas pak spal i s lodí mezi vajglama pod verandou hospody v Hradišti u jezu.

Složení lodí: Deny-Bára, Vašek –Jana B., Marek - Lída, Botas - Jirka Zahradník, Žid - Makrela, Ma -Jana F.

První večer, po ztroskotání

Libštejn

Krašov

Krašov

Krašov

Krašov, Marek na kůlu

Křivoklát

Křivoklát

Vyplouvali jsme ze Štruncáku. První průser nastal už někde za pivovarem. Vzhledem k vysokému stavu vody byly větve stromů dost nízko nad hladinou. Botas zůstal na jedné viset a na háčku nic netušící Jiří mu ujel. Druhý průser nastal u Svatého Jiří, kde se udělali Ma a Jana a utopili oříškové řezy od paní Kulichové. Dodnes je vidím složené v krabici, oříšky zdobené, ale totálně promočené povodňovou vodou. Třetí průser nastal u zbořeného mlýna Telín. Deny s Bárou se s lodí zaklínili pod padlý strom. Vzhledem k Bářině tehdejšímu vztahu k plavání to ještě dopadlo dobře. Věci se zachránit taky podařilo. Kluci se se sekerkama přivázanýma k rukám snažili vyprostit i loď, ale musela tam zůstat, dokud voda neklesla. Bára jela do konce Expedice v naší lodi, Deny s ? Čtvrtý průser nastal v Berouně, kde uplavala loď Ma a místo do Litavky a k nádraží se valila do Berounky a dost se odřela.

Byli jsme na všech hradech podél Berounky (asi kromě Týřova). Pamatuju si frontu na nákup v kempu ve Višňové u Křivoklátu (kupovali jsme brambory). Z kempu v Berouně jsme si udělali výlet na Malou a Velkou Ameriku.

Vstupní test ze Saturnina určitě nakonec byl. Pamatuju si z něj jedině otázku: "Na kterém koleni má slečna Barbora jizvu?

Ma se v roce 2024 vyfotil na Křivoklátu na zídce. Po 33 letech!

5. expedice 1991 od Denyho

Na startu 5. Expedice 1991

Před vylputím doladit exteriér

Spálený mlýn ... Báre jela kolem stromu zleva, já zprava a bagáž spodem. Přesto oba aktéři přežili. Žid díky zodpovědnému používání záchranných prostředků. Loď po opadnutí vody zůstala na suchu. Její stav už od pohledu vylučoval možnost opravy, tak jí nikdo neukradl a mohla být opravena. Dodnes pluje.

Dost se sušilo.

Slavnostní nástup a rozcvička ... přeci jenom návyky z mládí v nás zůstaly.

Na začátku se dbalo na sestřih vlasů a puky na kalhotách, ke konci to bylo hodně uvolněné.

Tři tváře, každá jiná:

Tady se divím, že jsme do té Ameriky všichni do jednoho nespadli.

Po průjezdu Berounem ... skupina působí dost unaveným dojmem.

Ale ne ... zvládli jsme to a narostla nám křídla

4. Klondike 1991

Klondike se konal v Borovně.
Pamatuji si, že jsme velice pečlivě s Markem a Vaškem připravovali hru v lese s mapou a spoustou stanovišť, na kterých se daly najít obrázky předmětů nutných k životu na zlatém severu. Tolik malamutů, pušek, seker a dalších nezbytností asi už v životě nenakreslím. Nutnou součástí hry byla i figurína Samuela Lieberhooda, který měl být nalezen oběšený. Toho jsem šila.
Jeli jsme s Markem do Pohorovna o den dřív a připravovali akci v lese. Lesním dělnicím jsme asi museli připadat podezřelí. Nachystali jsme i zlato do potoka, ale přes noc trochu sprchlo (inu Brdy) a zlato uplavalo. Oběšenec s námi určitě musel jet autobusem. Auto jsme neměli. Visel pak na zahradě. Do lesa jsme se ho myslím pověsit báli.
Další inovací bylo, že se prohodily role. Někteří hoši byli za ženské. Marek jako tlustá černoška Nelly, Deny afektovaná dáma, Martin Madame Abwachstelle. Holky za mužské si moc nepamatuju. Já měla být Španěl. Nejvýraznější asi byla Makrela jako ruský malíř, který rysujeť tol´ko more i tulipany.