Na vodu jsme vyrazili v sestavě Martin, Jana, Kryštof, Štěpán, Marek, Lída, Majda.
Židi se pro nás měli zastavit časně dopoledne v Třemošné. Napřed volali, že ještě nemají naloženo, ať počkáme půl hodiny. Vzápětí se ozval mobil znovu, že jim právě utekla Adéla, takže vůbec nevědí, kdy dorazí. Specifikum uteklé Adély je v tom, že se většinou nedokáže vrátit sama domů. Při posledním velkém útěku byla odchycena dobrými lidmi na Butově u Hracholuské přehrady.
Nakonec pátrání po psici vzdali a jako správní vodáci jsme vyráželi kolem poledne ("Správný vodák nevyjíždí před jedenáctou!") od Dolanského mostu. Auto chlapi odvezli do kempu Na Střelnici v Liblíně, takže nám nezbývalo, než tam dojet.
V Zelené tuleni jel Marek s Majdou, Martin jel s Kryštofem, Jana a já jsme se musely prát s třetí lodí. Původně jsme měly ještě vézt Štěpána, ale po trapném začátku, kdy jsme se točily po směru i proti směru hodinových ručiček a nedokázaly jsme loď přinutit plout rovně, nám byl odebrán. Nakonec se Jana naučila krásně kormidlovat a děcka se u nás střídala na odpočinek. Já jsem si kormidlování vyzkoušela až druhý den, nakonec to docela šlo, ale nejsem kormidelnický typ - moc se kochám a nesoustředím se na směr lodi.
Počasí bylo ukázkové. Po dlouhých týdnech deště a zimy konečně léto. Nevybrali jsme pro začátek nejkratší trasu - asi 23 km, takže do Liblína jsme dojížděli před sedmou večer naprosto grogy.
Smolař dne byl Marek. Napřed se zvrhnul, když jel v singlu jez u Valentovského mlýna. Pak si s Majdou blbě najeli na jezu u ústí Třemošenky. Tam si hnusně odřel nohu a narazil žebra. Majdě se nic nestalo. Naštěstí neměl ani jednou v lodi bagáž. Martin jel všechno, co šlo, někdy i s naší lodí. My jsme si s Janou troufly na jeden jezíček až druhý den. DOKÁZALY jsme to, ale pochválili nás jedině nějací cizí pánové.
V liblínském kempu (u mostu) byl problém s dřevem (chlapi ho dovezli, když jeli pro auto do Dolan), s pitnou vodou (až ráno, když jsme měli uvařeno ze zbytečku vody z domova, jsme zjistili, že jí v bufetu prodávají taky balenou) a hlavně s opilci.
Ten největší exot v noci řval: "Já sem klokan a kdo si ty?"
Ráno spali v bufetu po podlaze, což se dětem moc líbilo. Taky je zaujaly latríny - něco takovýho ještě neviděli.
Jana byla z Adélina útěku celý den špatná. Naštěstí večer přišla zpráva z Ledovce, že se psice sama vrátila domů.
Druhý den jsme jeli jen 10 km k Lejskovu mlýnu s obědem v kempu U Potůčků. Tam byla nejzoufalejší Majda, protože neměli svíčkovou, zatímco ve všech hospodách, kolem kterých jsme ten den pluli, ji měli, ale my jsme tam odmítli zastavit.Náladu (nejen jí) zvedly naštěstí naprosto famózní zákusky od nějaké pekařky z Kralovic.
U Lejskova mlýna se děcka krásně vykoupala v jezu - jezdili ve vlně v plavacích vestách.
Třešničkou na dortu byla cesta domů přes přívoz v Darové.
Židi se pro nás měli zastavit časně dopoledne v Třemošné. Napřed volali, že ještě nemají naloženo, ať počkáme půl hodiny. Vzápětí se ozval mobil znovu, že jim právě utekla Adéla, takže vůbec nevědí, kdy dorazí. Specifikum uteklé Adély je v tom, že se většinou nedokáže vrátit sama domů. Při posledním velkém útěku byla odchycena dobrými lidmi na Butově u Hracholuské přehrady.
Nakonec pátrání po psici vzdali a jako správní vodáci jsme vyráželi kolem poledne ("Správný vodák nevyjíždí před jedenáctou!") od Dolanského mostu. Auto chlapi odvezli do kempu Na Střelnici v Liblíně, takže nám nezbývalo, než tam dojet.
V Zelené tuleni jel Marek s Majdou, Martin jel s Kryštofem, Jana a já jsme se musely prát s třetí lodí. Původně jsme měly ještě vézt Štěpána, ale po trapném začátku, kdy jsme se točily po směru i proti směru hodinových ručiček a nedokázaly jsme loď přinutit plout rovně, nám byl odebrán. Nakonec se Jana naučila krásně kormidlovat a děcka se u nás střídala na odpočinek. Já jsem si kormidlování vyzkoušela až druhý den, nakonec to docela šlo, ale nejsem kormidelnický typ - moc se kochám a nesoustředím se na směr lodi.
Počasí bylo ukázkové. Po dlouhých týdnech deště a zimy konečně léto. Nevybrali jsme pro začátek nejkratší trasu - asi 23 km, takže do Liblína jsme dojížděli před sedmou večer naprosto grogy.
Smolař dne byl Marek. Napřed se zvrhnul, když jel v singlu jez u Valentovského mlýna. Pak si s Majdou blbě najeli na jezu u ústí Třemošenky. Tam si hnusně odřel nohu a narazil žebra. Majdě se nic nestalo. Naštěstí neměl ani jednou v lodi bagáž. Martin jel všechno, co šlo, někdy i s naší lodí. My jsme si s Janou troufly na jeden jezíček až druhý den. DOKÁZALY jsme to, ale pochválili nás jedině nějací cizí pánové.
V liblínském kempu (u mostu) byl problém s dřevem (chlapi ho dovezli, když jeli pro auto do Dolan), s pitnou vodou (až ráno, když jsme měli uvařeno ze zbytečku vody z domova, jsme zjistili, že jí v bufetu prodávají taky balenou) a hlavně s opilci.
Ten největší exot v noci řval: "Já sem klokan a kdo si ty?"
Ráno spali v bufetu po podlaze, což se dětem moc líbilo. Taky je zaujaly latríny - něco takovýho ještě neviděli.
Jana byla z Adélina útěku celý den špatná. Naštěstí večer přišla zpráva z Ledovce, že se psice sama vrátila domů.
Druhý den jsme jeli jen 10 km k Lejskovu mlýnu s obědem v kempu U Potůčků. Tam byla nejzoufalejší Majda, protože neměli svíčkovou, zatímco ve všech hospodách, kolem kterých jsme ten den pluli, ji měli, ale my jsme tam odmítli zastavit.Náladu (nejen jí) zvedly naštěstí naprosto famózní zákusky od nějaké pekařky z Kralovic.
U Lejskova mlýna se děcka krásně vykoupala v jezu - jezdili ve vlně v plavacích vestách.
Třešničkou na dortu byla cesta domů přes přívoz v Darové.
 |
| Dolany |
 |
| Těsně před startem |
 |
| U jezu u Valentovského mlýna |
 |
| Ráno v Liblíně |
 |
| Liblín |
 |
| Kudy pojedem? |
 |
| Marek s Majdou vyplouvají z Liblína |
 |
| Lejskův mlýn |
 |
| Přívoz v Darové |
