Hojsovka 2018

Dovolila jsem si použít Lucčin domácí úkol :-)
Moje jarní prázdniny (Lucie Novotná, 11 let)
 Osnova:
 1. Úvod a) Balení b) Příjezd na hory
 2. Stať a) Pondělí b) Úterý c) Středa d) Čtvrtek e) Pátek
3. Závěr Domů a do školy
 Tak takhle ten týden probíhal: V sobotu a v neděli jsme já a máma balily na hory. Dokoupily jsme vše potřebné, zabalily oblečení, lyže a v neděli večer bylo vše přichystané.
V pondělí v 9:00 ráno jsme vyjely na Šumavu. Když jsme dorazily do Hojsovy Stráže, chtěly jsme se ubytovat. Bohužel v hotelu otvírali až za dvě hodiny, tak jsme nabraly kamarádku a jelo se lyžovat na 4 hodiny na Špičák. Pak bylo volné ubytování a čas k večeři.

Po večeři jsem si četla na pokoji. Pak přišla máma s tím, že dole v hospodě pro mě má překvapení. Otevřu dveře do hospody a tam paní učitelka Radová s pejsky a panem Radou.
 Úterý probíhlao prakticky stejně. Jenom jsme lyžovaly jen dvě hodiny a odpoledne bobovaly s bratranci a hrály deskové hry.
 Ve středu dopoledne jsme lyžovaly. V poledne přijela teta a my jsme ostatní naučily deskovou tříhodinovou hru jménem Talisman. Cestou do hotelu jsme opět potkaly paní učitelku na procházce. V noci se nedalo spát, protože jiní hosté v hospodě hlasitě fandili hokeji.
Ve čtvrtek jsme podnikly tůru na běžkách. Šlo se ze Špičáckého sedla do Hojsovy Stráže (7,5 km). Kdyby nebyla taková zima, bylo by to mnohem lepší. Když už jsme nemohly, vymýšlely jsme si plyšové medvědí přeborníky, kteří jedou na běžkách místo nás – např. Vločka - do kopce, Brumík – sprintér, Snížek – ostré zatáčky. Tak alespoň cesta rychle utekla.

 V pátek jsme se vystěhovaly z hotelu. Pak jsme šly lyžovat, rozloučit se s horami a jet domů.
 A jéje – už je konec prázdnin!

Ještě musím doplnit, že jsme s Luckou bydlely v hotelu Na Stráži, kde sice vaří líp než Na Vyhlídce, ale zase tam mají dost zimu na pokojích a záchody na chodbě.
Celý týden jsme si užívaly obědů od paní Zápotocké a od Jany.
Bratranci je míněna rodina Markova bratra, která byla v hotelu s námi.
Lyžování super!
A nesmím zveřejnit, co se Lucce stalo cestou na běžkách. To je prostě TAJEM!
A taky nesmím zveřejnit fotku z vrcholu Špičáku. Tak aspoň jednu z relaxačního večera:

 

Tomandl 2018

Hrdinská akce Nenávidím Tomandl 2018 (zapsala Bára)

         Druhý ročník vydařené taškařice s Tomandlem se letos konal v pátek po pololetním vysvědčení. Lídu a Lucku (ochořelé účastníky prvního ročníku) nahradili Marek, Zuzka  a Bára a jako třešnička na dortu Hanka, která dostala mimořádné volno od rodinných povinností. Jana s Kačkou jsou konstanta.

         Sraz byl opět u Bočků na chalupě. Minuty před odjezdem zpestřil Marek tím, že si objednal u Jany kafe a když zjistil že je rozpustné, tak ho s díky odmítl. 

Kačka se Zuzkou vyrazily ve znovuobjevených čepicích Jany a Vaška. Byly Křemílek a Vochomůrka, ale ani jedna nechtěla být Vochomůrka.

Autobusem jsme dojeli pod lanovku. Cestu k lanovce zpestřoval Marek svojí němčinou. Neuvědomil si, že s námi jde Jana. Přešlo ho to, když téměř nezvládl koupit lístky na lanovku.

         Velká krize nastala v okamžiku, kdy se lanovka rozjela a Hanka, která byla vepředu hlásila, že nejsou polštářky. Ona i já jsme propadly panice, že celou cestu na promrzlé sedačce nezvládneme. Já jsem hbitě začala vytahovat podprdelník z batohu, ale nakonec celou situaci uklidnil vlekař tím, že nám předvedl, že sedačky jsou potažené čímsi, co je modré a izoluje. Cestu (pro mnohé premiérovou) jsme pak už zvládli bez ztráty kytičky.

 

Vystoupili jsme na Hofmankách, chvíli hledali cestu a pak jsme slavně nasadili lyže. Na prvním kopečku délky padesát metrů si pak hbitě Kačka i Zuzka vyzkoušely, jak se padá. Poučení pro příště: Kopeček sejít pěšky a lyže nasadit až na rovině.

         U rozcestníku Jana zavelela, že cesta vede po zelené až na Gerlovu huť, což bylo 5 km. Na Gerlově huti pak bude určen další postup. Po rovince to šlo většinou dobře, jen Kačka neměla úplně svůj den. Nicméně za vydatné psychické podpory ze strany Zuzky nakonec i ona těch 5 km zvládla.  Problém byl, že na rozcestníku v Gerlově huti chyběla cesta, po které jsme měli podle Jany pokračovat. Prostě ji někdo ukradl. 

Rozcestník s ukradenou cestou

Chvíli jsme studovali různé mapy, které jsme vytáhli ze svých zavazadel, ale konečný verdikt byl neúprosný: Vrátit se 2 km zpátky na Nový Brunst a pak hezky tradičně lesem na Šmauzy. Na místě jsme se na to alespoň posilnili. A je pravda, že louka se sklárnou na bývalém Brunstu má něco do sebe, takže vidět ji dvakrát nás neurazilo.

Nový Brunst

Po cestě z Brunstu na Šmauzy nastala největší krize tohoto ročníku. Kačka, která měla klasické dlouhé běžky, to na nich do kopce vůbec nedávala. Takže zatímco ostatní trpěli zimou při čekání, ona trpěla ve sněhových závějích.   

Nakonec jsme to vyřešili tak, že hrdost běžkaře musela být pro tentokrát odložena stejně jako Kaččiny lyže a zbytek cesty na Šmauzy Kačka zdolala pěšky.

         Úsek cesty pod Tomandl byl pohodový. Na začátku stoupání jsme ale nakonec ustavili raději dvě družstva. Družstvo běžkařů (Hanka, Zuzka, Marek a Bára) a družstvo pěších, co nosí běžky v ruce (Kačka, Jana). Toto se ukázalo jako správná cesta a Tomandl jsme zvládli bez větších potíží. Nahoře se běžkaři dokonce stihli občerstvit v místním přístřešku. Jen Marek pořád něco pronášel o slepičkách a kurníku. Dodnes jsme nepochopily proč.

         Jana pak navrhla, že se s Kačkou vrátí raději kratší cestou do Špičáckého sedla a na Hojsovku pojedou autobusem. Radostně se k nim přidala i Zuzka. Hanka, Marek a Bára si ale nechtěli nechat ujít ten sjezd do Hojsovky (když už jsme se na ten Tomandl vydrápali, že?). Takže opět dvě družstva.

Zimní pohádka při sjezdu do Hojsovky

         V okamžiku, kdy běžkaři po pohodovém sjezdu dorazili k zámečku v Hojsovce, volala Jana, že jim autobus ujel. Mezitím už také dorazila zpráva, že Botas s Botinkami dojeli na Hojsovku a netrpělivě vyhlíží maminku, kterou celý den neviděli. Takže opět nastalo dělení do družstev a logistická šaráda. Marek byl umístěn do hospody a pověřen dozorem nad svými a Bářinými lyžemi. Hanka se šťastně shledala na parkovišti se zbytkem rodiny. Botas spokojeně googlil na mobilu, Botinky stavěly nory ze sněhu a do této činnosti okamžitě zapojily Hanku. Já jsme nasedla do auta a odjela pro Janu, Kačku a Zuzku. Ty jsem celé zmrzlé i s lyžemi naložila ve špičáckém sedle. V Hojsovce jsem je i s lyžemi opět vyložila a jela pro Marka a naše lyže do hospody. Pak jsme se jen u Bočků se všemi rozloučili, Zuzku nechali v jejich něžné péči a uháněli směr Plzeň vyzvednout Kristýnu v 18:00 na nádraží a připravit se na večerní bál v Šeříkovce. Bylo asi 16:30. Stihli jsme to!

         Osazenstvo Bočků chalupy se mezitím vzpamatovávalo z lyžařského zážitku. S tím jim přišli pomoc všichni Botkovi. Jen ze zpráv vím, že Kačka se Zuzkou prostě vypnuly veškerou komunikaci, takže Botinky si nakonec hrály samy. Jana se snažila, ale v nestřeženém okamžiku usnula, takže ji Hanka záludně stihla umýt všechno nádobí.

         Ať žije hrdinská akce Nenávidím Tomandl 2019! 

Ještě několik fotografií pro dokreslení atmosféry: