Hrdinská akce
Nenávidím Tomandl 2018 (zapsala Bára)
Druhý
ročník vydařené taškařice s Tomandlem se letos konal v pátek po
pololetním vysvědčení. Lídu a Lucku (ochořelé účastníky prvního ročníku)
nahradili Marek, Zuzka a Bára a jako
třešnička na dortu Hanka, která dostala mimořádné volno od rodinných
povinností. Jana s Kačkou jsou konstanta.
Sraz
byl opět u Bočků na chalupě. Minuty před odjezdem zpestřil Marek tím, že si
objednal u Jany kafe a když zjistil že je rozpustné, tak ho s díky odmítl.
 |
| Kačka se Zuzkou vyrazily ve znovuobjevených čepicích Jany a Vaška. Byly Křemílek a Vochomůrka, ale ani jedna nechtěla být Vochomůrka. |
Autobusem
jsme dojeli pod lanovku. Cestu k lanovce zpestřoval Marek svojí němčinou.
Neuvědomil si, že s námi jde Jana. Přešlo ho to, když téměř nezvládl
koupit lístky na lanovku.
Velká
krize nastala v okamžiku, kdy se lanovka rozjela a Hanka, která byla
vepředu hlásila, že nejsou polštářky. Ona i já jsme propadly panice, že celou
cestu na promrzlé sedačce nezvládneme. Já jsem hbitě začala vytahovat
podprdelník z batohu, ale nakonec celou situaci uklidnil vlekař tím, že
nám předvedl, že sedačky jsou potažené čímsi, co je modré a izoluje. Cestu (pro
mnohé premiérovou) jsme pak už zvládli bez ztráty kytičky.
Vystoupili
jsme na Hofmankách, chvíli hledali cestu a pak jsme slavně nasadili lyže. Na
prvním kopečku délky padesát metrů si pak hbitě Kačka i Zuzka vyzkoušely, jak
se padá. Poučení pro příště: Kopeček sejít pěšky a lyže nasadit až na rovině.
U rozcestníku Jana zavelela, že cesta
vede po zelené až na Gerlovu huť, což bylo 5 km. Na Gerlově huti pak bude určen
další postup. Po rovince to šlo většinou dobře, jen Kačka neměla úplně svůj
den. Nicméně za vydatné psychické podpory ze strany Zuzky nakonec i ona těch 5
km zvládla. Problém byl, že na
rozcestníku v Gerlově huti chyběla cesta, po které jsme měli podle Jany
pokračovat. Prostě ji někdo ukradl.
 | |
| Rozcestník s ukradenou cestou |
Chvíli
jsme studovali různé mapy, které jsme vytáhli ze svých zavazadel, ale konečný
verdikt byl neúprosný: Vrátit se 2 km zpátky na Nový Brunst a pak hezky
tradičně lesem na Šmauzy. Na místě jsme se na to alespoň posilnili. A je
pravda, že louka se sklárnou na bývalém Brunstu má něco do sebe, takže vidět ji
dvakrát nás neurazilo.
 | |
| Nový Brunst |
Po cestě
z Brunstu na Šmauzy nastala největší krize tohoto ročníku. Kačka, která
měla klasické dlouhé běžky, to na nich do kopce vůbec nedávala. Takže zatímco
ostatní trpěli zimou při čekání, ona trpěla ve sněhových závějích.
Nakonec
jsme to vyřešili tak, že hrdost běžkaře musela být pro tentokrát odložena
stejně jako Kaččiny lyže a zbytek cesty na Šmauzy Kačka zdolala pěšky.
Úsek cesty pod Tomandl byl pohodový. Na
začátku stoupání jsme ale nakonec ustavili raději dvě družstva. Družstvo
běžkařů (Hanka, Zuzka, Marek a Bára) a družstvo pěších, co nosí běžky
v ruce (Kačka, Jana). Toto se ukázalo jako správná cesta a Tomandl jsme
zvládli bez větších potíží. Nahoře se běžkaři dokonce stihli občerstvit
v místním přístřešku. Jen Marek pořád něco pronášel o slepičkách a
kurníku. Dodnes jsme nepochopily proč.
Jana
pak navrhla, že se s Kačkou vrátí raději kratší cestou do Špičáckého sedla
a na Hojsovku pojedou autobusem. Radostně se k nim přidala i Zuzka. Hanka,
Marek a Bára si ale nechtěli nechat ujít ten sjezd do Hojsovky (když už jsme se
na ten Tomandl vydrápali, že?). Takže opět dvě družstva.
 | |
| Zimní pohádka při sjezdu do Hojsovky |
V okamžiku,
kdy běžkaři po pohodovém sjezdu dorazili k zámečku v Hojsovce, volala
Jana, že jim autobus ujel. Mezitím už také dorazila zpráva, že Botas
s Botinkami dojeli na Hojsovku a netrpělivě vyhlíží maminku, kterou celý
den neviděli. Takže opět nastalo dělení do družstev a logistická šaráda. Marek
byl umístěn do hospody a pověřen dozorem nad svými a Bářinými lyžemi. Hanka se
šťastně shledala na parkovišti se zbytkem rodiny. Botas spokojeně googlil na
mobilu, Botinky stavěly nory ze sněhu a do této činnosti okamžitě zapojily
Hanku. Já jsme nasedla do auta a odjela pro Janu, Kačku a Zuzku. Ty jsem celé
zmrzlé i s lyžemi naložila ve špičáckém sedle. V Hojsovce jsem je i
s lyžemi opět vyložila a jela pro Marka a naše lyže do hospody. Pak jsme
se jen u Bočků se všemi rozloučili, Zuzku nechali v jejich něžné péči a
uháněli směr Plzeň vyzvednout Kristýnu v 18:00 na nádraží a připravit se
na večerní bál v Šeříkovce. Bylo asi 16:30. Stihli jsme to!
Osazenstvo
Bočků chalupy se mezitím vzpamatovávalo z lyžařského zážitku. S tím
jim přišli pomoc všichni Botkovi. Jen ze zpráv vím, že Kačka se Zuzkou prostě
vypnuly veškerou komunikaci, takže Botinky si nakonec hrály samy. Jana se
snažila, ale v nestřeženém okamžiku usnula, takže ji Hanka záludně stihla
umýt všechno nádobí.
Žádné komentáře:
Okomentovat