Víkend otevřených zahrad

Setkání s malířkou Jarkou Papežovou na jaře v Klatovech a debata s ní o malíři Aloisi Kalvodovi, o pojízdných malířských ateliérech a maringotkách mě nasměrovala do Veselí u Janovic nad Úhlavou. V rámci Víkendu otevřených zahrad byla otevřená ve Veselí její zahrada, pak zahrada zvaná Prvorepubliková a zřícenina zámku Veselí a přilehlého bývalého anglického parku. Přidaly se Jana a Kristýna a Bára, která si zámek Veselí vybavila z cesty z Týnce do Smržovic - To je ta ruina, kvůli které jsem málem nabourala? Tu chci vidět! Bylo deštivé počasí, aspoň v zahradách nebylo moc lidí. Začaly jsme komentovanou prohlídkou Prvorepublikové zahrady. Sochy jsou od Radka Andrleho, který ale není příbuzný s malířkou Alenou Anderlovou.

Paní prodává i sazeničky a má útulnou místnost s krbem. Vařili tam kafe a podávali krtkův dort. Nebyly jsme tam naposledy! Tvrz Veselí je bohužel porevoluční ruina. Do roku 1989 v ní aspoň byly byty od JZD. Spolek nadšenců se jí snaží zachránit, ale je to boj s větrnými mlýny. Dobrá zpráva je, že tam měli hledače duchů a žádní duchové ani paranormální jevy se tam nevyskytují. V parku se aspoň vyskytovala jedna přítulná koza. V parku taky zůstalo pár nádherných stromů. Trojborovice dokonce soutěžila o Strom roku. Viděli jsme i dolík, kde bývala fontána, a pahrbek, kde býval čínský pavilon.

U malířky v Zahradě umělců nás provázel její manžel - profi zahradník. Ze zahrady prý je nejlepší výhled na Ostrý v širokém okolí, ale bohužel mraky byly nízko a kopec vidět nebyl. Obrazy paní Papežové tam byly taky. Ona sama byla zrovinka zalezlá s někým v ateliéru. Ateliér má famózní a maringotky taky. Proběhla etuda Bára a Lída se brání před maringotkou pozitivní energii ezocvičitelky jógy. Cvičitelka se tam vyskytovala jako doprovodný program. Vyhrály jsme. Cvičit nás nedonutila.

Čarodějnice 2025

Letošní čarodějnice byly bezdětné, ale zato se psem! Sešli jsme se u fary v Ledcích - domácí a pes Bára, Marek, Lída a Lucka, Jana a Kačka, Makrela a Míla, Bára a Marek a Zuzka, Deny. Marek T. jenom vysadil Báru a Zuzku a jel si užít Centrum stavitelského dědictví v Plasích. Čekali jsem na Denyho, který kvůli výstavbě silnic u Rokycan musel projet nějakou dlouho objížďku. Ale to nevadilo, protože jsme aspoň pohovořili s Martinem, který pak nešel na výlet, ale zůstal hlídat dům. A v horkém dni bylo pod kaštany pěkně. Botas poslal zdravici, že je nastydlý a máme mu položit na rov snítku jabloňových květů. Výpravu vedli na střídačku Deny a Jana. Deny měl i vytištěnou mapu a buzolu! Míla testoval nový dalekohled. Nejlepší byl výstavní krkavec, kterého jsme dobře viděli i bez dalekohledu. Cestou ke smírčímu kříži U trubáka jsme nepotkali živou duši a pak vlastně skoro taky ne. Bylo hezké mít lesy sami pro sebe! Mmch k Trubákovi (strašidlu): V den, kdy zemřel následkem střely vypálené podváděným žilovským sedlákem, objevuje se trubač, čili trubák na místě svého skonu, u cesty z Žilova do Příšova (je to kousek od Plzně, směrem severozápadním). Záletný vojenský hudebník neměl smrt lehkou, postřelen byl z okna místní hospody, kůň ho donesl až na místo, na němž je dodnes k nalezení kříž, kde se dnes říká U trubáka, a na němž smrtelně zraněného muže roztrhali ovčáčtí psi. Jak už bylo připomenuto, straší jeden den v roce, místo ale z bubákologického hlediska opuštěné nebývá, tu a tam se tu objevují podivná světýlka, zvaná podle místa žilovská. Hlavní cíl - nejlepší sopku okresu Plzeň-sever Příšovskou homolku - jsme nakonec našli spíš náhodou. Přes vesnici Příšov nás Jana dovedla na Posvátnici - návrší s litinovým křížem. Je to ukryté v malinovoostružinovém houští. Dost jsme se podrápali. Místní tam prý z pověrčivosti nechodí, neb tam řádí "zlé síly". No nevím, keška tam aspoň byla. Mmch k Posvátnici: Kříž stojí jihozápadně od Ledců v lese na vrchu Posvátnice. Křiž je v mapách poprvé zakreslen již v 18. století, šlo ale o předchozí, patrně dřevěný. Současný kříž nechal postavit ledecký starosta František Brandtner v roce 1867. Připomíná rakousko-pruskou válku. Podle pověsti zde stavěli kostel, ale materiál byl vždy přes noc záhadně přenesen na místo současného ledeckého kostela. Tak zde byl postaven alespoň kříž. Přes pole kolem včelích úlů (včely byly mnohem klidnější než ty na podzim u Janovic) jsme došli k ledeckému rybníku. Smočily jsme si nohy a pak už to byl k autům jenom kousek. Hezkých 11 km. Přesunuli jsme se na zahradu do Třemošné, kde se k nám připojili ještě Vašík, Anka a Majda a Adam. A dorazil i Marek z Plas. Zlatý hřeb odpoledne bylo Bářino těsto na vafle a dva vaflovače, což v kombinaci s marmeládou a pravou šlehačkou uspokojilo všechny chuťové pohárky. Ono tedy těch zlatých hřebů bylo víc: - různé písně, bazar oblečení, historky ze zákulisí maturit, ale hlavně Deny, který se občas k někomu přitočil a zašeptal: Nechceš koťátko?

Tomandl 2025

Tradiční akce pololetních prázdnin. Už bez dětí. V sobotu 1. února. Navíc zaúřadovala chřipka, takže nahlášený počet účastníků se smrskl na Janu B., Báru a Lídu s Markem. Ještě že nebyl sníh na běžky, protože zrovna letos se na běžkování moc necítíme. Jana vymyslela krásnou procházku z Hojsovky přes Jižní Stráň do Zelené Lhoty. U nádraží v Zelené Lhotě na nás čekalo Bářino auto. Ještě že si Bára vzpomněla, že s sebou nemá klíče od onoho auta jen kousek za Hojsovkou! Takže jsme se pro ně vraceli jen kousek a ještě jsme si stihli koupit v krámku hořické trubičky, abych je mohla celou cestu nést! Počasí bylo luxusní, výhledy taky. Ze Zelené Lhoty jsme ještě zajeli do Hamrů ke Kollerovu kostelu (kostel Panny Marie Bolestné), kde jsou zastavení Bolestí Panny Marie od keramika Gustava Fifky a pietně upravený zaniklý hřbitov. Cestou zpět nás v Zelené Lhotě zatáhly masopustní maškary. Marek je ze zadního sedadla auta vyplatil. Nabízený alkohol odmítl s tím, že řídí, což mu maškary úplně nevěřily. Řídila Bára... Dobrý výlet to byl. Tečku za ním udělaly dvě švarné policajtky, které nás zastavily v Janovicích nad Úhlavou, aby Markovi oznámili, že auto nemá od listopadu technickou. Vypsaly bloček na 200 Kč a radostně zapluly k benzínce na kafe. Marek se trochu rosil, ale během pondělka dokázal technickou obnovit. V Rybnici dělají zázraky na počkání, kdybyste to někdo potřeboval.

Přednáška o Zambii

Marek a Jana měli první společnou cestovatelskou přednášku o Zambii na faře v Dolní Bělé pro komunitní centrum V DOBĚ. Fara nemá sál, ale "přednáškovou chodbu" ve tvaru L. Účast přehojná, diváci spokojení a přednášející taky.

Silvestr 2024

Silvestr proběhl v Ledcích a byl úplně bez dětí, což se naposled přihodilo v roce 1997. Místo nich se s námi družila pes Bára a taky se chtěla zúčastnit ta černá kočka, co nesmí do patra. Bylo nás 11 (Fojtíčkovi, Teskovi, Novotných, Botasi, Chuchlíkovi a Jana). Bylo nádherné počasí, takže jsme odpoledne vyrazili vyvenčit Báru pod Krkavec na pískový kopec a k Farmparku.

Neoficiální soutěž ve sběru psích exkrementů na podrážky vyhrál Marek T. se dvěma zásahy, já se umístila na druhém místě. Až na tyto drobné nedostatky je okolí Ledec půvabné a vyhlídka z pískového kopce dokonalá! Po návratu z procházky jsme už jenom konzumovali. Kromě stálic silvestrovské tabule (salát z mořských potvor, Janina pomazánka) se podával Janin čínský zelný salát, Botasův salát, větrníky, domácí jablečný mošt a hlavně čokoládové košíčky plněné čokoládovou pěnou a višní v rumu a ještě s čokoládovou lžičkou od Makrely. Od příště musíme do archivu fotit i jídlo, protože takhle popsané to nestojí za nic. Kromě konzumace, debat, pokusů o hraní 3D Ubonga a hraní na kytaru proběhl také živý telefonát na Maledivy s Kristýnou, která je cestě kolem velkého kusu světa, a také několik přednášek o zásadách výchovy koček.