Čarodějnice 2025

Letošní čarodějnice byly bezdětné, ale zato se psem! Sešli jsme se u fary v Ledcích - domácí a pes Bára, Marek, Lída a Lucka, Jana a Kačka, Makrela a Míla, Bára a Marek a Zuzka, Deny. Marek T. jenom vysadil Báru a Zuzku a jel si užít Centrum stavitelského dědictví v Plasích. Čekali jsem na Denyho, který kvůli výstavbě silnic u Rokycan musel projet nějakou dlouho objížďku. Ale to nevadilo, protože jsme aspoň pohovořili s Martinem, který pak nešel na výlet, ale zůstal hlídat dům. A v horkém dni bylo pod kaštany pěkně. Botas poslal zdravici, že je nastydlý a máme mu položit na rov snítku jabloňových květů. Výpravu vedli na střídačku Deny a Jana. Deny měl i vytištěnou mapu a buzolu! Míla testoval nový dalekohled. Nejlepší byl výstavní krkavec, kterého jsme dobře viděli i bez dalekohledu. Cestou ke smírčímu kříži U trubáka jsme nepotkali živou duši a pak vlastně skoro taky ne. Bylo hezké mít lesy sami pro sebe! Mmch k Trubákovi (strašidlu): V den, kdy zemřel následkem střely vypálené podváděným žilovským sedlákem, objevuje se trubač, čili trubák na místě svého skonu, u cesty z Žilova do Příšova (je to kousek od Plzně, směrem severozápadním). Záletný vojenský hudebník neměl smrt lehkou, postřelen byl z okna místní hospody, kůň ho donesl až na místo, na němž je dodnes k nalezení kříž, kde se dnes říká U trubáka, a na němž smrtelně zraněného muže roztrhali ovčáčtí psi. Jak už bylo připomenuto, straší jeden den v roce, místo ale z bubákologického hlediska opuštěné nebývá, tu a tam se tu objevují podivná světýlka, zvaná podle místa žilovská. Hlavní cíl - nejlepší sopku okresu Plzeň-sever Příšovskou homolku - jsme nakonec našli spíš náhodou. Přes vesnici Příšov nás Jana dovedla na Posvátnici - návrší s litinovým křížem. Je to ukryté v malinovoostružinovém houští. Dost jsme se podrápali. Místní tam prý z pověrčivosti nechodí, neb tam řádí "zlé síly". No nevím, keška tam aspoň byla. Mmch k Posvátnici: Kříž stojí jihozápadně od Ledců v lese na vrchu Posvátnice. Křiž je v mapách poprvé zakreslen již v 18. století, šlo ale o předchozí, patrně dřevěný. Současný kříž nechal postavit ledecký starosta František Brandtner v roce 1867. Připomíná rakousko-pruskou válku. Podle pověsti zde stavěli kostel, ale materiál byl vždy přes noc záhadně přenesen na místo současného ledeckého kostela. Tak zde byl postaven alespoň kříž. Přes pole kolem včelích úlů (včely byly mnohem klidnější než ty na podzim u Janovic) jsme došli k ledeckému rybníku. Smočily jsme si nohy a pak už to byl k autům jenom kousek. Hezkých 11 km. Přesunuli jsme se na zahradu do Třemošné, kde se k nám připojili ještě Vašík, Anka a Majda a Adam. A dorazil i Marek z Plas. Zlatý hřeb odpoledne bylo Bářino těsto na vafle a dva vaflovače, což v kombinaci s marmeládou a pravou šlehačkou uspokojilo všechny chuťové pohárky. Ono tedy těch zlatých hřebů bylo víc: - různé písně, bazar oblečení, historky ze zákulisí maturit, ale hlavně Deny, který se občas k někomu přitočil a zašeptal: Nechceš koťátko?